Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Oštěpař vzal lidi u srdce

22 2000
P r a h a - Na tenhle rok může oštěpař Jan Železný vzpomínat s radostí. Zvládl boj o návrat na vrchol světové atletiky, potřetí vyhrál olympiádu a byl vyhlášen českým i evropským atletem roku. Navíc zjistil, že jeho úsilí o olympijský comeback po vážném zranění ramene vzalo lidi u srdce. "Tak spontánní reakci lidí jsem nečekal. Deset let už tady někde běhám, ale letos to bylo silnější než jiné roky," řekl Železný.

Co vás tak překvapilo?
Nedá se to srovnávat s ostatními vítězstvími na olympiádě. Lidi tenhle závod asi vzal tím, jak probíhal. Při uvítání v Mladé Boleslavi bylo daleko víc lidí než jindy. Bylo to silné.

V prvních hodinách po olympiádě jste přiznal velké vyčerpání. Už jste ve formě?
Nedávno jsem hrál na ulici s dětmi hokej a byl jsem úplně hotový. Řekl jsem si, že bych měl začít trénovat. Byl jsem úplně splavený a klukovi nic nebylo.

Dá se tahle sezona srovnat s tou před čtyřmi lety, kdy jste vyhrál olympiádu a hodil světový rekord?
Každá sezona je jiná. V šestadevadesátátém jsem byl v pohodě, hodil jsem světový rekord. Předtím jsem měl velkou formu, ale letos jsem byl psychicky silnější.

Podařil se vám velký návrat, co vás požene dopředu teď?
Má to víc faktorů. Ctižádost a to, že mám atletiku pořád rád, to je moje největší pouto. To není jenom ta medaile a vítězství. To je ta radost. S atletikou jsem prožil celý život. Ale ne že by se mi teď odcházelo těžce, atletika mi dala daleko víc, než o čem jsem snil.

To už uvažujete o tom, kdy skončit?
Pořád slyším otázky, jestli budu končit, nebo ne. Nechám si to pro sebe. Chci se vždycky rozhodnout sám. Základem je ovšem zdraví a vrcholový sport pro zdraví není. A pak jde o to, jestli cítím, že můžu něčeho dosáhnout. Já myslím, že můžu, ale už si musím vybírat, šetřit silami. Pak mám šanci.

Letos jste třikrát přehodil devadesát metrů, poprvé i na olympiádě. Můžete v příští sezoně házet ještě dál?
Lépe se dá házet vždycky. Letos se mi nepovedl mimořádný hod. Měl jsem vyrovnanou výkonnost, ale scházel hod, který jsem si přál. Trochu mi pomohl poslední trénink před finále olympiády. Hodil jsem daleko. Takový den jako tehdy bych si přál při závodě.

Co bylo při tom tréninku tak výjimečné?
Všechno se skloubilo. Měl jsem formu, šla mi technika, cítil jsem se hrozně dobře, byly slušné podmínky. To je právě ono. Člověk musí mít trochu štěstí, aby to vyšlo všechno dohromady.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze