Janků nakonec uznal: "Honzův názor vyhrál. Byli jsme rozumní."
O půl třetí šli do postele. Ale v pět ráno se Janků probudil a už nedokázal usnout.
"Teprve teď mi docházely následky toho, co se na stadionu včera stalo," líčil.
Například: "Že jsem si skočil osobák." "Že jsem si vybojoval nominaci do týmu Evropy na Světový pohár." "Že můžu zůstat v uniformě."
Kdyby na evropském šampionátu vypadl v kvalifikaci, v Dukle by ho čekal vyhazov. Zato teď dostal od šéfa Dukly Priščáka textovou zprávu: "Gratuluji ke stříbru. Splněno, překročeno."
V mobilu našel Janků na dvě stovky esemesek. "A je to!" psal mu herec Ondřej Vetchý. Kamarád z ochranky prezidenta Václava Klause oznamoval: "Prožívali jsme závod ve službě i s mým nadřízeným."
Výškařovu zraněnou nohu si včera dopoledne vzali do práce fyzioterapeuti. "Kluci se mnou zacvičili, bolest povoluje," říkal Janků.
Železný se probudil o půl desáté a zvěstoval: "Jako obvykle mě po závodě bolí záda, ale když je úspěch, všechno přežijete." Teprve ve včerejším večeru přebírali medaile za své středeční vzepětí.
Železnému ji předal Carl Olaf Homen, doživotní čestný prezident Evropské atletické asociace. Osobnost gratulovala osobnosti. "Hráli norskou hymnu, ale viděl jsem českou vlajku. To mi stačí," tvrdil oštěpař, na krku blyštivý bronzový kov. "Moje jedenáctá medaile," rychle spočítal.
Doma ji uloží k těm ostatním do skříně. Janků své stříbro raději zamkne do trezoru. "To kdyby mě zase vykradli." Nedávno mu zloději prorazili skleněnou výplň vchodových dveří, sebrali klíče od auta a ujeli s ním. "Ale vysledovali jsme ho přes GPS a policajti je chytli."
Janků chce závodit ještě dva roky, Železný dva měsíce. Vábnička v podobě mistrovství světa 2007 v Ósace jej nezviklá. "Touhu po medaili ze světa už nemám. Možná kdyby byla za rok olympiáda, přemýšlel bych. Takhle ne." Dnes odlétá z Göteborgu, o víkendu už zase chce jít do posilovny.
"Ještě se chystám na mítinky do Curychu a Stuttgartu." Pak může bilancovat kariéru.
"Bilancování nechám jiným," namítl. "Stačí mi vzpomínky. I když... Jakmile člověk jen vzpomíná, strašně rychle stárne. Radši se budu těšit na to, co bude."
