Překvapil vás nestárnoucí Drysdale něčím? Přece jen už je mu pětatřicet...
Ničím mě nepřekvapil, věk se nepočítá, protože skifaři jsou dlouhověcí. Spíš jsem překvapil já sám sebe, jak se mi ve finále krásně jelo. Protože před týdnem jsem absolvoval závod na horském kole, Houštecký cyklomaraton, a úplně jsem si tam odvařil nohy. Potom se mi tady ve Francii v rozjížďce a v semifinále jelo fakt špatně.
Bavili jste se s Drysdalem po závodě?
Jo, jako vždycky. Povídal, že když se v polovině trati otočil, kde jsem, tak jen zaklel, protože si myslel, že už mě nedohoní. Ale pak se mu to povedlo.
Vy jste ale coby úřadující mistr světa s Drysdalem prohrál dvakrát, i ve zmíněném semifinále. To vás nevzrušuje?
Kdepak. Vždyť já v té semifinálové jízdě udržel postupovou pozici jen tak tak, jel jsem za Drysdalem s vypětím všech sil a ve finiši mě málem předjeli Nizozemec s Bělorusem. Oproti tomu se mi nedělní finále jelo bezvadně, jen mi nějak nezbyly síly na finiš. Ještě 250 metrů před cílem jsem vedl, což bylo prima, jenže pak mi úplně povadly nohy. Beru to ale pozitivně, po tom všem, co mě v uplynulých dnech potkalo, to vůbec nevidím beznadějně.
Po primátorkách vám zemřel táta. Mohl jste vůbec pořádně trénovat?
Bylo to takové... těžší období, trénoval jsem tak napůl. Ale nějak jsem to spytlíkoval a všechno přežil. Bylo to blbých čtrnáct dní, ale bude to lepší. Mám na mnohem víc. Beru to tak, že tenhle finálový závod byl super - skoro až do cíle. Mahemu to brzy vrátím.
Takže se můžeme těšit už na třetí závod Světového poháru, který se pojede za tři týdny v Lucernu?
To netvrdím. Závody Světového poháru bereme spíš jako takové oťukávání před vrcholem sezony. Hlavní bude srpnové mistrovství světa v Amsterodamu.
