Minulou sezonu měl - stejně jako celý český biatlon - pohádkovou. Na mistrovství světa v Kontiolahti získal zlato se smíšenou štafetou a individuální stříbro a bronz. V celkovém pořadí Světového poháru byl šestý.
Moravec však ví, že pořád může být lepší. Pořád chce výš.
„Pořád je prostor, kam to zlepšovat. Říkám si, jestli je to vůbec možné, ale asi jo,“ podotkl 31letý biatlonista.
Změnil jste něco v přípravě, aby byla sezona ještě lepší?
Nějaké změny tam byly. Spíš co se týče destinací než nějaké velké změny v tréninku. Jeli jsme do Francie do jejich národního biatlonového centra. Jinak se změny dělají těžko, když něco funguje. Já bych klidně do nějakých i šel. Ale trenéři mají asi o něco větší strach to udělat než já... (smích)
Do jakých změn byste šel?
Co se týče lyží a střelby, tak to vůbec, ale v posilování se dají dělat věcí, které my neděláme a myslím, že by nás mohly posunout. Ale dokud to nevyzkoušíme, tak to nezjistíme. Třeba se k tomu dostaneme příští rok. Ono moc času není. Pak bude olympiáda a pochybuju, že se v olympijském roce něco bude měnit. Už tenhle systém jedeme pátou sezonu a člověk se pořád posouvá. I tak si myslím, že tahle změna by mohla pomoct.
Co konkrétně máte na mysli?
Jít do větší dynamiky. Závody jsou sice otázka velké vytrvalosti, ale když se podívate, kam se to za poslední tři roky posunulo, tak v dynamice máme velké rezervy. Poslední kola, finiše, velké nástupy... Je něco neuvěřitelného, co jsou někteří schopní udělat. Já toho schopen nejsem. Pokud se chci udržet tam, kde jsem, musí se na tom pracovat. Šli jsme víc do sprintů, ale na tom se dá stavět a měnit velké věci.
Jaké byly tedy hlavní novinky letos?
Už koncem května jsme byli v Norsku lyžovat, což bylo super. Byli jsme asi v tisíci metrech a byly tam čtyři metry sněhu. Bylo to zaměřené na velké objemy, letos jsme výrazně pracovali také na technice, v tom jsou také strašné rezervy. To byl přínos. Další soustředění bylo ve Francii, tam se mi hrozně líbilo, udělal jsem tam kus práce, ale trochu to zanechalo stopu. Už na mistrovství republiky na kolečkových lyžích a dva týdny poté jsem byl tak zničenej, že jsem to už dlouho nezažil. Většinou to nemívám tak, že bych cítil, že si potřebuju dát volno. Ale změří nám to za měsíc. Poslední tři týdny se cítím dobře. Odtrénoval jsem úplně všechny, vynechal jsem snad dva tréninky. Takže super.
Co s vámi dělá, že už se blíží start nové sezony?
Obvykle to se mnou něco dělá až tak dva dny před prvním závodem na místě. Na soustředění jsem už tak starej, tam to se mnou nic nedělá.
V pátek odlétáte na závěrečnou přípravu do švédského Idre. Co s sebou vezete, abyste si zkrátil dlouhé noci na severu?
Vezu si PlayStation, koupil jsem si hry, takže nějaké zpestření tam bude. Večery jsou dlouhé, tma je brzo, něco se najde. Je nás tam dvacet, o zábavu bude postaráno... Hrajeme hlavně hokej, fotbal mě moc nebaví. Ale já to zas tak moc neumím. PlayStation je sice můj, ale doma to nezapínám. Navíc tady jsou lidi, co nejdou porazit.
Padají i sázky?
Při tomhle ne, ale na Dachsteinu a na Pokljuce proběhnul nějaký poker. Já to ale moc nehraju, nechci být sponzor. Jen jednou jsem byl druhý, tak se mi něco vrátilo.
Jaká umístění by vás uspokojila v biatlonové sezoně?
Velké cíle si nedávám. Chtěl bych navázat na předchozí úspěchy. Klíčem k tomu je co možná nejstabilnější střelba. Já budu spokojený, když budu ve Světovém poháru do desátého místa, to bude úspěch.
