Stojí na prominentním místě, třeba finský atlet Paavo Nurmi, devítinásobný olympijský vítěz, se tyčí kdesi stranou. "Je nádherné, že Emilova socha navíc stojí pod lípou - symbolickým českým stromem," zářily Daně Zátopkové oči.
Myšlenka ještě zkrášlit útulné zahrady Olympijského muzea, a zároveň uctít nejlepšího českého olympionika století, se zrodila minulý rok. Jedním z iniciátorů byl René Líbal, bývalý reprezentační trenér veslařů, jenž už třiatřicet let žije ve Švýcarsku a vyučuje na místní univerzitě.
Coby muž činu začal v Lausanne rázně jednat a loučící se Juan Antonio Samaranch, dlouhá léta vládce MOV a blízký přítel manželů Zátopkových, nápad posvětil. "Česká republika má ve francouzské části Švýcarska dobré jméno, v Ženevě byla nedávno odhalena socha Mistra Jana Husa, v nedalekém Vevey je zase Palachova ulice," poznamenal Líbal.
Všechny skulptury významných osobností světového sportu jsou darem národních olympijských výborů, česká strana nadšeně s ideou souhlasila a pověřila sochaře Jaroslava Brože, aby stvořil svou představu Emila Zátopka.
"Byla to velká pocta," vyprávěl Brož, který na svém díle pracoval celý rok. Hodiny nepočítal. "Musel jsem splnit tři podmínky - zachytit figuru, tvář a vítěze, který se blíží k cíli," vysvětloval sedmašedesátiletý umělec, jenž Zátopka na vlastní oči nikdy neviděl a nechal se tak inspirovat dobovými fotografiemi a filmy.
Velkého rádce i kritika našel především v jeho ženě. Nikdo přece neznal Emila Zátopka lépe. "Měla jsem strach," přiznala po slavnostním aktu. "Sochu jsem v téhle nadživotní velikosti nikdy neviděla, jen jako model, kde mi připadalo, že má příliš tlusté nohy. Ale všechno dobře dopadlo," pravila uklidněně.
|
STŘÍPKY ŽIVOTA EMILA ZÁTOPKA - na olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952 vyhrál závody na pět i deset kilometrů a navíc maraton, což se nikomu v historii nepodařilo - z olympijských her v Londýně v roce 1948 si odvezl zlato a stříbro - na evropských šampionátech získal dva tituly a druhé místo - vytvořil osmnáct světových rekordů, jako první člověk pokořil v olympijských disciplínách tehdy bájné hranice - v pětikilometrovém závodu metu 14 minut, na dvojnásobné trati bariéru 29 minut - byl vyznamenán Olympijským řádem, medailí Pierra de Coubertina a dalšími významnými oceněními, vyhlášen Sportovcem světa, Českým olympionikem století... - v roce 1969 podepsal 2000 slov, z oslavovaného hrdiny se stal pomocný dělník pronásledovaný komunistickým režimem - umírá v roce 2000 v osmasedmdesáti letech, je pohřben se stejnými poctami jako hlava státu |
Olympijské muzeum se na jeden den stalo českou tvrzí. Své projevy pronesli ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Petra Buzková a předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek. Belgičan Rogge připomněl svého krajana Gastona Reiffa, který dokázal slovutného vytrvalce v Londýně jako jediný pod pěti spletenými kruhy na dráze porazit. "I u nás doma chtějí malí chtějí malí chlapci běhat jako Zátopek," vzdal Jacques Rogge svůj hold.
Na palubě speciálního letadla přicestovali kromě zástupců většiny sportovních svazů a dalších i někdejší úspěšní čeští olympionici - namátkou střelec Petr Kůrka, gymnastky Tina a Věra Růžičkovy, volejbalista Antonín Procházka, házenkáři Jiří Vícha a Ivan Satrapa, boxeři Ján Zachara a Josef Němec či moderní pětibojař Jiří Adam.
Také oštěpař Jan Železný, bývalý člen MOV, kterého Rogge jako prvního přizval k Zátopkově vypodobnění. "To je tady najednou olympijských medailí," špitl směrem k Daně Zátopkové. "Když jsme pak s Honzou počítali naše a Emilovy, vyšlo nám číslo jedenéct," pravila s hrdostí.
Železný by si podobnou poctu rád odpustil. "Takové věci většinou přijdou až po smrti a já bych chtěl žít ještě hodně dlouho," usmál se a potom zvážněl. "Sem patří lidé, kteří byli opravdu výjimeční a Emil je v tom, co dokázal v Helsinkách, nepřekonatelný. Navíc, kolik sportovců si lidé pamatují po celém světě i po padesáti letech," připomněl trojnásobný olympijský vítěz.
Velký okamžik minul, nad Olympijským muzeem se líně válelo podzimní slunce a ještě přidalo soše Emila Zátopka bronzového lesku. Šedivé mlhy a kapky deště zůstaly daleko v Čechách. "I pánbůh nám byl nakloněný," řekla si tiše Dana Zátopková.
