Češi šli do utkání jako druhý tým základní skupiny, v níž nejprve podlehli Lotyšsku, ale pak si účast v bleskovém play-off zajistili výhrou nad Japonskem. V semifinále dostali nejtěžšího možného soupeře - a výsledek bohužel pro ně žádnou senzaci nezpůsobil.
„Soupeř vyhrál zaslouženě. Měli jsme k Srbům až moc velký respekt,“ uvedl trenér Ronen Ginzburg. „Ve druhé půli ukázali více zkušeností a kvality. Nejsme jako Srbsko, nemáme tolik talentovaných hráčů; bez týmové chemie a sehranosti jsme se jim nemohli srovnat. Ale pořád věřím, že tohle mužstvo před sebou má velkou budoucnost.“
Ginzburgovi svěřenci si v Bělehradě poprvé zkusili duel před plnou Kombank Arenou, kde na nesrbské zápasy bývá až ostudně pusto (čest hloučkům fandů z Česka a Lotyšska). V pátek večer tribuny překypovaly muži i ženami lačnými dotlačit tým okolo hvězd Miloše Teodosiče či Miroslava Raduljici do finále. Na soupeře si často s chutí zapískali a zabučeli, ale ono balkánské „sportovní peklo“ to pořád nebylo.
Češi ani ve třetím duelu nezměnili úvodní pětku (Satoranský, Schilb, Pumprla, Benda, Veselý). Byť bylo znát, že nastoupili s dosud nejvyšším tempem na turnaji, totéž platilo i o protivníkovi. Srbská mašina si okamžitě vytvořila náskok 10:17 a 14:24, výborní byli hlavně mladý pivot Jokič a šutér Bogdanovič.
Jak se očekávalo, Srbové pod košem věnovali extrémní péči Janu Veselému. Ač sváděl jeden těžký souboj za druhým, předvedl spoustu dobrých akcí. Jen ty trestné hody: ze sedmi proměnil pouze dva. Nepřekvapilo ani to, že favorit těžil ze širšího kádru a silnější lavičky.
Češi zkoušeli, co se dalo. Na krátké úseky nechali mimo hru Satoranského i Veselého a poslali do zápasu střelecký objev souboje s Japonci Palyzu, který však minul obě úvodní střely. Vůbec se nedařilo Schilbovi.
Náskok Srbů sice do poločasu nijak nenarostl, ale role byly rozděleny jasně. Jeden tým udával tempo, druhý neustále dotahoval. Češi navíc nevyužili spoustu minišancí, jak duel zdramatizovat, místo toho naopak často obratem inkasovali jednoduché, bolestivé koše. A z takového průběhu se zápasy otáčejí těžce, zvlášť s přihlédnutím k mnohem nabitějšímu srbskému kádru.
Kdy začalo být jasno? Když místní ikona Teodosič začala druhou půli furiantsky třemi trojkami za sebou a jedním dvoubodovým pokusem navrch - 41:56. V rámci týmového hesla „Rvi se jako lev“ se Češi snažili soka potrápit, skóre zvládli umenšit na 56:65... Jenže Teodosič přidal další trojku a Nedovič rovněž. Hotovo.
Závěr už byl od domácích jednoznačný, chvílemi až exhibiční. Kombank Arena tak v důsledku viděla naprosto bezproblémový srbský triumf.
„Soupeř nás přehrál. My bychom potřebovali zázrak, respektive kombinaci našeho skvělého výkonu spolu s tím, že by Srbové zahráli maximálně průměrně,“ uznal kapitán Jiří Welsch. „Byli prostě lepší. Ale myslím si, že můžeme odjíždět domů s hlavami nahoře.“
Basketbal byl na posledních třech olympiádách díky ženám jediným českým zástupcem mezi kolektivními sporty (Atény 2004, Peking 2008, Londýn 2012). Muži na to ovšem v roce 2016 nenaváží; od postupu do Ria je dělily dvě výhry.
Kvalifikace basketbalistů v Bělehradu o olympijské hrySemifinále Srbsko - Česko 96:72 (26:17, 45:36, 73:58) |
