Klíčovou roli nehrály peníze, důvody proti posunu do nejvyšší soutěže byly spíše sportovní. V Olomouci sice vyrůstají špičkoví atleti, ale spíše v mládežnických kategoriích. Ti s vrcholovými ambicemi i výkonností po dokončení střední školy nejčastěji odcházejí do Prahy.
Navíc nejvyšší soutěž má jen dvě kola, proti čtyřem v první lize, pro růst mládí další důležitý aspekt.
Jenže málo platné, extraliga je jen jedna. „Funkcionáři, kteří do toho trochu vidí, tak ví, že pro některé kluky to není dobrá soutěž, protože na ni nemají výkonnost. Ale těch šest sedm kvalitních atletů, které máme, to chce zkusit. A já jako vedoucí družstva, který jsem s klukama extraligu vybojoval, jim nechci radost a euforii zkazit,“ vysvětloval dříve trenér Zdeněk Rakowski.
Právě hlas sportovců nakonec rozhodl. „Výbor oddílu byl víceméně vyrovnaný, na stranu pro extraligu to naklonila aktivita atletů,“ přiznává Hrabal.
Vedení klubu v zimě čeká úkol sehnat posily. „Hostovat může šest závodníků, z toho dva cizinci. Karty jsou rozdány - atletů, kteří mají vysokou výkonnost, je v republice omezený počet a někteří stabilně zůstávají ve svých klubech. O těch volných víme a všechno budeme řešit až po halové sezoně, kdy bude jasné kdo má jakou výkonnost,“ dodal Hrabal.
S nárůstem nákladů, který bývá s postupem do vyšší soutěže často spojený, si v Olomouci nemusí dělat hlavu.
„Tím, že extraliga má dvě kola, to není finančně tak náročné. Budeme však přihlašovat B družstvo do druhé ligy pro závodníky, kteří zatím nemají potřebnou výkonnost. Tím náklady trochu narostou, ale atletika je finančně nenáročný sport, nejvyšší položka je cestovné a vybavení, na tom účast v extralize příliš nezmění,“ doplnil Hrabal.
