„Všechno to ze mě spadlo, vyhrát titul dvakrát za sebou, to je něco úžasného. A navíc v mých letech, prostě fantazie,“ rozplýval se Staněk, který navzdory blížícím se 41. narozeninám a rozrůstajícím se šedinám patřil k hlavním pilířům mistrovského týmu. V Dukle získal třetí extraligový titul, ten první slavil už před patnácti lety.
204 centimetrů vysoký blokař prý nečekal, že se po dvou hladkých domácích výhrách na začátku finálové série budou tahat s Brnem na šest zápasů.„Mysleli jsme si, že to bude lehčí, ale opak byl pravdou. Brno doma vstalo z mrtvých a měli jsme to nakonec hodně těžké. Ten čtvrtý set v posledním zápase, kdy jsme v koncovce prohrávali, jsme dotáhli hlavně díky zkušenosti,“ uznal Staněk.
Za důležitý faktor považoval, že si hráči Liberce po dvou předchozích porážkách zvykli na – pro volejbalovou extraligu neobvykle prostorné a osvětlené – prostředí hokejové DRFG Areny, kam Brno své domácí zápasy umístilo. „Určitě bylo znát, že jsme tady hráli už třetí zápas. Už na večerním tréninku jsme tady byli jako doma, začaly nám jít i rychlíky, které nám předtím nešly,“ popsal Lubomír Staněk.
Velezkušeného borce, jenž odehrál devět let ve Francii, šokoval v Brně divácký zájem. Do arény proudily tisíce fanoušků, na ten ve středu jich dorazilo dokonce 5556. „Bylo to neskutečné. V těch prvních dvou zápasech nám ta kulisa asi uškodila, ale ve třetím už ne. Naopak, jsem rád, že jich tady bylo tolik. Pro lidi se to hraje.“
Volejbalisté Dukly navázali na nedávný titul libereckých Bílých Tygrů, kterým Staněk ve finále proti Spartě mohutně fandil. „Liberec teď sportem žije. Oslavy hokejistů byly dlouhé, tak je teď vystřídáme my,“ naznačil Lubomír Staněk, který se po sedmi letech vrací do reprezentace a o své budoucnosti má jasno. „Nekončím, domluvili jsme se, že ještě budu v Dukle pokračovat.“
