Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Úkoly pro karlovarské basketbalistky: zdolat Slavii a užívat si Vánoc

Karlovarská basketbalistka Maria Blazejewská (s míčem) se chystá ke střele na brněnský koš. Sledují ji spoluhráčka Jitka Eisnerová a soupeřka Jenna Smithová. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

19 2014
Ještě odehrát dnešní zápas s pražskou Slavií a už se těšit na slastné chvíle u vánočního stromečku. Budou určitě hezčí než v této sezoně na hřišti - nejvíce ze všech basketbalistek karlovarské Lokomotivy u Jitky Eisnerové.

Vždyť právě o Vánocích před třemi lety se Jitce Eisnerové úplně změnil život. S manželem Tomášem, tenkrát trenérem basketbalistů ligového Chomutova, ještě zvládli štědrovečerní večeři.

„A stihli jsme rozbalit dva dárky. Pak to ženu chytlo, přímo u stromečku. To byl dáreček! Vyrazili jsme do porodnice, ale malému se dlouho nechtělo na svět,“ vyprávěl tenkrát Eisner, který v tom roce slavil nejdřív postup do NBL, pak dokončení vysokoškolského studia, nakonec narození syna Adama.

Ten si dal na čas, až 25. prosince kolem poledne si dal říct. „Manželka to vybojovala,“ radoval se Eisner. „Dostala různé oblbováky, musela na kapačky. Já chvílemi nevěděl, co mám dělat. Hektické! Brečel jsem,“ neskrýval Eisner dojetí při pohledu na 3,3 kg těžké a 51 cm velké nemluvně. Adam okamžitě dostal basketbalový míč a dresík.

Jitka hned přijímala gratulace z karlovarského klubu. Už sezonu předtím zakončila těhotná. „Mají zájem, aby zase naskočila. Už před porodem říkala, že jí basket chybí. Chce se vrátit brzy. Uvidíme po domluvě s doktorem. A taky, jak bude stíhat,“ mínil tenkrát Tomáš Eisner.

V létě už seděla v karlovarské šatně a připadala si vlastně jako doma, spolu s Kučerovou, Sedláčkovou a Magerčiakovou měly společné téma - malé dítě. „Je to tradice. V průběhu léta nám hráčka oznámí, že je těhotná,“ říkal s úsměvem karlovarský manažer Roman Maleček.

Všechny vydržely, jen Kučerová už nehraje a Magerčiaková skončila nedávno možná definitivně. „Začali jsme se bavit o dětech, ostatní jen zíraly,“ směje se vzpomínkám Jitka Eisnerová.

„Je to neskutečná úleva, máme obrovskou radost, to vítězství jsme strašně potřebovaly. Moc jsme chtěly.“

Jitka Eisnerová

S rodinou se pohromadě sešla až večer v Teplicích, kde bydlí. „Dojíždím. O malého se staráme s Tomášem, buď ho mám na tréninku nebo si ho vezme on. V Teplicích pomáhají babičky a když jsem ve Varech, tak hlídá paní Macková,“ popisovala Jitka Eisnerová denní režim. Kde a s kým Adam bude, řeší s manželem ze dne na den. „Snažím se, aby byl co nejvíce doma, tedy v Teplicích.“

Režim se příliš nezměnil ani po třech letech. „Basket mě pořád baví. Jednu chvíli to sice bylo těžší, do toho jsem měla nemocného malého, ale snažila jsem se jezdit co nejčastěji. Chtěla jsem hrát, přece to nebudu vzdávat v půlce sezony,“ říkala před pár dny.

A to už tříletý Adámek chodí v pondělí, úterý a středu do školky v Teplicích a ve středu večer, čtvrtek a pátek je s Jitkou ve Varech, kde dochází do soukromé školky. A už taky hraje basket v Chomutově.

Po porodu rychle na hřiště

Jak jinak, Eisnerová je velmi akční. Už po šestinedělí (tedy v únoru) chtěla jít na palubovku, tenkrát jí v tom zabránily zdravotní komplikace. Tak se domluvila, že naskočí na začátek přípravy v srpnu.

„Tomáš ví, že bych nevydržela sedět doma, a sám mě podporoval v tom, abych to zkusila,“ konzultovala nápad v rodinné radě. A je ze svého rozhodnutí nadšená. „Je to super, zatím mě to hrozně baví. Je to ale náročné, víc než jsem čekala.“ Malý Adam se v noci dost často budil, přesto nemohl ohrozit přípravu ligové basketbalistky. „V přípravě jsem se snažila být na všech trénincích, takže jsme chvílemi bydleli ve Varech, kde mám byt. V sezoně budu víc dojíždět,“ plánovala po první poporodní přípravě.

Samotný trénink, hra a pobyt na palubovce Eisnerové šly jako před porodem. I když. „Docela mi to trvalo, než jsem se do toho dostala. Ještě to není ono, ale snažím se tomu dávat všechno.“

Tuto sezonu by se ovšem nikdo nedivil, kdyby to vzdala. Lokomotiva jen prohrávala, a to s kýmkoliv. I nováček z Ostravy přijel do Varů pro první ligovou výhru. „Kam jinam,“ smály se po utkání její hráčky. Až před 14 dny se to zlomilo, snad. Lokomotiva udolala Trutnov střelou s klaksonem.

„Je to neskutečná úleva, máme obrovskou radost, to vítězství jsme strašně potřebovaly. Všichni jsme chtěli neskutečně, na hřišti i na lavičce,“ jásala společně s ostatními Jitka Eisnerová. „Strašně moc jsme chtěly, potřebovaly vyhrát a je to o sebevědomí, když tam na začátku padlo pár střel, tak potom už to jde lépe.“

To je impulz, nová míza, vždyť je to ubíjející dojíždět z Teplic a ani nemoci mít radost ze hry a výhry. Příčina byla jasná. „Předchozí zápasy jsme dávaly okolo padesáti bodů a teď najednou 91, což je dvojnásobek. Konečně to začalo padat, máme pět hráček s dvoucifernými body a to je úplně super. Byl to basket nahoru, dolů a tomu odpovídá skóre,“ míní Eisnerová.

Dnes to ještě zopakovat proti Slavii a už půjdou myšlenky ke Štědrému dni, dárky od Ježíška a k narozeninám Adama.

Třicetiletá Eisnerová začínala s basketbalem v Ústí nad Labem, odkud pochází. Následovaly štace ve Slovance, Spartě a dva roky v bundesligovém SV Halle Lions. Před příchodem do Varů byla na předsvatební cestě a trénovala v Chomutově s muži. Vdávala se v září 2009. V modrých barvách karlovarské Lokomotivy odehrála dvě sezony a dala si mateřskou pauzu, letos hraje v lázních třetí rok .



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze