Celek z padesátitisícového města, které leží na západním okraji Německa, nevstoupil do bundesligového ročníku nijak oslnivě. Po osmi utkáních měl na kontě osm bodů. "Až pak jsme se zvedli," vyprávěl osmadvacetiletý křídelník. Strhující stíhací jízda, jež Nordhorn vymrštila na první místo, trvala od listopadu do dubna - dohromady patnáct zápasů bez porážky. A i pak družstvo těžko hledalo soupeře, i když mělo nesmírně těžký los.
Vyvrcholení bundesligy mělo hororovou příchuť. V předposledním kole Filipův tým podlehl ve veledůležitém střetnutí Kielu a o bod ho pustil do vedení. Svůj závěrečný duel vyhrál a musel čekat, jestli Kiel, který v devadesátých letech dobyl mistrovský primát hned šestkrát, zaváhá na palubovce čtvrtého Flensburgu. "Mezi oběma mužstvy vládne velká rivalita, doufali jsme, že jim to nenechají," popisoval záplatku český házenkář. "Nám by stačila remíza, Flensburg dlouho vedl a ještě pět minut před koncem bylo skóre vyrovnané, ale Kiel nakonec vyhrál."
Dusivé zklamání však postupně pomíjelo, připlížila se zasloužená spokojenost. "Vždyť před sezonou jsme si mysleli na čtvrté páté místo, abychom se dostali do pohárů. Jenomže titul byl strašně blízko, kdo ví, jestli se nám ještě někdy taková šance naskytne," stále lituje Jan Filip.
O Nordhornu se mluvilo hodně. Pro favority znamenal třísku v oku. "Jestli vyhrají ligu, bude to největší omyl za poslední léta," neslo se z hvězdami nabitého Kielu či Lemga, jež prakticky tvoří německé národní mužstvo. "Cože? Nordhorn hraje jasně nejhezčí házenou," kontrovali oponenti mocných.
Klub se navíc zmítal v hrozivých finančních problémech, vedoucímu týmu bundesligy dokonce hrozilo, že se propadne do regionální soutěže, protože od svazu neobdržel potřebnou licenci. V ovzduší nejistoty vedení povolilo hráčům, aby si případně hledali nové angažmá a celé kauzy se s gustem chytla média. Jenomže mužstvo se nepoložilo, stále vítězilo.
"Všichni se nás ptali, jak je to možné," zubil se Filip. "Pravda, v takové situaci je těžké přinutit se k nějaké dřině, trénovalo se hůř a míň, ale jak přišel zápas, dařilo se nám. Měli jsme supermančaft, ohromně jsme se semkli. A každému bylo jasné, že pokud bude hrát dobře, líp se prodá," vysvětloval.
Kolem kosmopolitního souboru, v němž působili Švédové, Norové, Jugoslávec, Čech a pouze jediný Němec, se začali točit manažeři, i Filip měl nabídky, nikoli však zaječí úmysly. Nakonec se peníze na světlou budoucnost našly, do Barcelony sice odešli pivot Skrbič, jeden z nejlepších házenkářů světa, a Norové Hagen se Solbergem, ale Nordhorn může v klidu pomýšlet na obhajobu úspěchů i na účast v příštím ročníku Poháru EHF.
Mnohonásobný český reprezentant nemá důvod odcházet, smlouva mu vyprší až v roce 2004 a své současné působiště si nemůže vynachválit. Navíc i jemu samotnému se vede skvěle, patří mezi nejobdivovanější pravá křídla milionové ligy a v tabulce střelců letos skončil na výtečné páté příčce, když nasázel úctyhodných 217 branek.
"Jsem tam šťastný. I v týmu všechno klape, žádný tlak, perfektní parta, všichni to jsou hotoví hráči, výborní. Prostě neuvěřitelná pohoda," básnil Jan Filip, jehož rodina se vedle ročního Honzíka rozroste o další děcko. "Bude to holčička a měla by se narodit každým dnem."
