Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Od Lendla jsem se učil, říká tenisová legenda Wilander

Mats Wilander v Praze | foto: ČTK

10 2010
Za sebou měl poslední trénink a před sebou cestu do Atlantic City. Tam dnes Mats Wilander nastoupí na očekávané exhibici. Právě při ní se Ivan Lendl po 16 letech vrací k tenisu. A právě před ní poskytl Wilander rozhovor MF DNES.

Co víte o Lendlově formě?
Nic, vůbec nic. A není to zas tak důležité. Hlavně se těším, že Ivana po letech uvidím hrát. Vím, že trénuje, ale vůbec nevím, jak mu to jde.

Toho se on trochu bojí. Že vy jste těch 16 let hrál a on s tenisem zase začal až loni.
Něco jsem odehrál, pravda. Ale tohle není finále US Open. Při exhibici se mají lidi bavit a my si máme dobře zahrát. Určitě to neskončí 6:0.

Ale Lendl vždy bral tenis smrtelně vážně. I při exhibicích.
Tenis bral možná nejvážněji ze všech. A myslím, že jsme si v tom byli hodně podobní. Taky jsem nenáviděl porážky. Ale teď se na tenis díváme jinak. Už tak dobře neběháme, zahrajeme si pár výměn.

Co vás napadne, když se řekne Lendl?
Nemůžu vybrat jednu věc. Hráli jsme spolu mockrát, víc než dvacetkrát. Byly to bitvy, velká finále,často jsem cítil, že proti němu mám šanci. Ale pak přišly zápasy, kdy jsem se vůbec nechytal. Hlavně v hale, tam mě porazil vždycky.

Mats Wilander při tenisové exhibici v PrazeMats Wilander při tenisové exhibici v Praze

To je pravda, dvakrát nad vámi hladce vyhrál na Turnaji mistrů.
Nebo mi dal kanára na turnaji v Tokiu. Ale jedna věc mě vlastně napadne: kdyby Lendl nehrál tenis, nebyl bych nikdy tak dobrý. Snažil jsem se mu vyrovnat, chtěl jsem ho porážet, a proto jsem i víc trénoval. Udělal ze mě lepšího hráče.

Však vás označil za svého největšího rivala.
To vážně řekl? Tak to je pro mě ohromný kompliment. Ohromný.

Taky řekl, že se mu proti vám hrálo těžko. Vy jste bránil, čekal na chybu, on musel tvořit a útočit.
Tak to bylo. Ale když hrál Ivan dobře, neměl jsem moc šancí. Vlastně žádné. Musel jsem čekat na dny, kdy nebude úplně ve formě a já v ní naopak budu. Pak jsem mohl vyhrát. Jak už jsem říkal, v hale by mi nepomohlo nic. Ale venku – když svítilo sluníčko nebo foukal vítr – mohl jsem zpomalit výměny, nechat ho trochu víc hrát, donutit ho dělat chyby. Bohužel se to nestalo mockrát.

Porazil jste ho sedmkrát. On vás patnáctkrát.
Byl zkrátka lepší. Ivan byl totiž jedním z hráčů, kteří posunuli tenis na vyšší úroveň. Hlavně tím, jak se změnil mezi lety, kdy mu bylo jedenadvacet a pak pětadvacet.

Jak to myslíte?
Měl talent, ale to jsme měli všichni. Jinak bychom nezískávali velké tituly. Ale on to dotáhl ještě dál. Bylo mu jedenadvacet, byl druhý nebo třetí na světě, ale ještě nevyhrával grandslamy. Zabral tedy ještě víc. Dřel, trénoval, zesílil. A když zesílíte fyzicky, získáte díky tomu i sílu psychickou. Taky v tom mi byl velkým příkladem, já takhle zabral v letech 1987 a 1988.

Možná i proto se o Lendlovi říká, že byl otcem moderního tenisu. A taky kvůli jeho stylu, ranám od základní čáry.
Pod to bych se podepsal. Byl prvním tenistou, který dával do míčů takovou sílu. Ostatní na to nebyli zvyklí, hrál najednou úplně jinak než Connors, Borg nebo McEnroe. Zavedl velmi jednoduchý styl hry. Což nemyslím špatně. Čistý, nic komplikovaného. Dnešní tenisté hrají podobně. Samozřejmě ještě rychleji než on, ale podobně.

Wilanderův nový život

Mats Wilander (45 let) byl světovou jedničkou a vyhrál 7 grandslamů. Po kariéře trénoval Rusa Safina nebo Francouze Mathieua, a stal se tváří televizní stanice Eurosport. Komentuje, analyzuje zápasy a při grandslamech má pořad "Game, Set and Mats". Eurosport vysílá 3 ze 4 grandslamů v roce, 19 turnajůWTA, 3 turnaje ATP a Turnaj mistryň

Co jste měl na jeho stylu nejradši?
Těch věcí bylo a je hodně. Často jsem se učil z jeho servisu. Když mi ten můj nešel, snažil jsem se Ivana napodobit. Vyhodit si míč trochu výš, soustředit se víc na nadhoz a na práci nohou při něm. Jindy jsem se snažil učit z jeho forhendu, který byl už od nápřahu velmi uvolněný, čistý a přitom razantní.

Učil jste se i od jiných?
Pořád. Koukal jsem na ostatní a bral si od nich, co se mi líbilo. Svého času jsem se učil servírovat jako Yannick Noah nebo hrát čopovaný bekhend jako Peter McNamara. Na kurtu to možná tak nevypadá, ale mnoho hráčů se snaží napodobovat soupeře. A Ivan byl pro mě jeden ze vzorů.

On ale nebýval moc populární. Mračil se, skrýval emoce. Psalo se o něm, že je nudnou jedničkou. Otravovalo vás jeho chování?
Ne. Ono to totiž bylo trochu jinak. Když hrál dobře, byl jako sfinga, to je pravda. Tvářil se vážně a bylo těžké ho rozhodit, dostat se mu do hlavy. Ale když nehrál dobře, poznal jsem to na něm. A právě o to jsem se snažil: trochu ho rozebrat, dotlačit k tomu, aby emoce ukázal. Pak byl o hodně slabší, neměl zápas pod kontrolou a dělal chyby. Vlastně to ani nemusel ukazovat ve tváři. Tenista pozná, když jeho soupeře uvnitř něco žere. Ty pocity máme všichni stejné.

Jedno máte s Lendlem společné. Nevyhráli jste Wimbledon, jako jediný z grandslamů.
Já vyhrál dvakrát Australian Open, když se ještě hrálo na trávě. Porazil jsem tam Lendla, McEnroea, Cashe, takže jsem na trávě nebyl tak špatný. Ani Ivan na ní nebyl špatný. Ale problém s Wimbledonem byl pro nás dva jiný: vždycky se nám hodně dařilo na Roland Garros a příprava na trávu pak byla hrozně krátká. Jinak jsme na wimbledonský titul měli oba.

Mats Wilander

Po konci kariéry jste se každý dal na něco jiného. Vy jste trénoval, hrajete exhibice, komentujete pro Eurosport. Lendl naopak tvrdí, že by komentátorem být nemohl. Že by ho to nebavilo.
A víte proč? Má angličtina je lepší. To je jediný důvod. Byl by výborný, hře rozumí, umí o ní mluvit. Byť by se třeba všem nelíbil, což je ale normální. S komentováním je to jako s muzikou. Někdo má rád jazz, někdo heavy metal, někdo za mikrofonem vážnějšího Wilandera a někdo showmana McEnroea.

Jak byste jako komentátor popsal sám sebe, Matse Wilandera před lety?
Trochu mu chyběla síla a nikdy jste nevěděli, co ukáže. Když měl den a dobrou taktiku, dokázal soupeře donutit hrát hůř. Jindy ale neměl šanci, protože ho soupeř přetlačil silou. Mohl hrát dalších pět šest let a vyhrát další grandslamové turnaje. Za to ho odsuzuju.

Až tak?
Ve sportu se nikdy nesmíte přestat snažit. On přestal v šestadvaceti, což je velká škoda. To neměl dělat.

Mám na závěr otázku přímo od Lendla. Těší se, že si s vámi v sobotu zahraje tenis i golf. Ale neví, na co se těší víc. Tak se ptá, na co se víc těšíte vy.
Těžká otázka. Oba jsme velmi soutěživí a platí to v tenise i v golfu. Řekl bych to takhle: myslím, že já budu favorit v tenise a on v golfu. Ten jsem s ním párkrát hrál a je určitě lepší.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze