Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Přežily krutou a ledovou pouť napříč oceány a už plánují: Pojedeme zas

Devítiměsíční jachtařský maraton Volvo Ocean Race dokončila i ženská posádka SCA Team, která ovládla jednu etapu. | foto: Profimedia.cz

1 2015
Po druhé etapě z Kapského města do Abu Zabí na svůj blog psaly: "Začínáme všechny vypadat jako utopené kočky." V té páté uprostřed Tichého oceánu jim uragán jachtu málem otočil kýlem vzhůru. Ale v osmé etapě do Lorientu daly na všechno utrpení zapomenout a vyhrály o 48 minut před druhou lodí. Čistě ženská posádka se po devíti měsících probila do cíle nejkrutějšího jachtařského závodu planety Volvo Ocean Race a teď už její členky plánují: Pojedeme znovu!

Trup jejich lodě byl v barvě lila, stejný odstín mělo i jejich oblečení. Snad proto, aby se zdůraznila ženskost posádky. V cíli v Göteborgu však ženský element zmizel. Dámy týmu SCA byly vyčerpané, nevyspané, prsty rozežrané od soli, těšily se na pořádné jídlo.

A hlavně - vyhlížely pořádnou postel. „Ale tuhle únavu jedna noc nezažene,“ přesvědčovala olympionička Annie Lushová v rozhovoru pro The Telegraph.

Jachtařky prožily devět měsíců, na které dlouho a možná nikdy nezapomenou. Zakusily mořskou nemoc. Myly se, jen když se nad lodí objevil mrak s dostatečnou zásobou kapek, protože pitná voda byla nedostatkovým zbožím. Kolikrát ale byla taková zima, že se odmítaly svléknout. „Zima byla strašná,“ kývla Abby Ehlerová. „Jednou jsem si na sebe oblékla všechno, co jsem měla, a vypadala jsem jako koule. Sotva jsem se mohla hýbat.“

Přes všechno trápení tři čtvrtě roku posouvaly tyto bojovnice hranice ženského jachtingu. Pátá etapa je ale málem zlomila a i když byly na konci námořní odysey, vzpomínky byly stále živé. „Tehdy jsem si říkala: Už nikdy!“ vyprávěla Lushová. „Jo, byl to ten nejhorší moment,“ kývla meteoroložka posádky Libby Greenhalghová.

Letošní ročník byl nejdelším v 42leté historii závod, trasa ze španělského Alicante do Švédska měřila 39 tisíc námořních mil. A skoro 7tisícová etapa z Nového Zélandu do Brazílie přes Tichý oceán, kde se vzdouvaly 30metrové vlny a vítr vál rychlostí 60 uzlů (tedy 111 kilometrů za hodinu), se jim málem stala osudnou.

„Situace byla opravdu děsivá,“ vyprávěla Ehlerová. Tmavá noc, žádné světlo na palubě a uragán zuřil. Jeden drsný poryv na cáry roztrhal jejich plachtu. „Ta se namočila do vody a hned začala fungovat jako kotva,“ říkala Dee Caffariová, která už má dvě cesty po všech mořích světa za sebou.

Loď se začala naklánět do ledové vody, kýl se zvedl. „Bylo to jako jet ve studeném, mokrém autě, v němž se někdo učí řídit, skáče s ním a co chvíli tahá za záchrannou brzdu,“ popisovala Greenhalghová.

Jakkoliv byl zážitek oné noci strašidelný, všechny stmelil a posílil. A vytrvalost se nakonec vyplatila - v etapě z Portugalska do francouzského Lorientu slavily triumf. Vítězství umlčelo kritiky, co tvrdili, že ženy nikdy v takovém závodě nebudou konkurenceschopné.

Možná i díky němu jsou teď jachtařky rozhodnuté drsnou zkušenost zažít ještě jednou. „Zrovna jsme se do toho začaly dostávat,“ smála se Caffariová v cíli. „A teď chceme jet znovu. A pořádně!“

Autor:


Témata: jachtink




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze