Hokejový obránce Libor Procházka proslul důrazným bráněním, horkou krví, rád se přichomýtl ke strkanici. Ale v Karlových Varech, kde působí od začátku sezony, ho fanoušci obdivují především pro rozhled a chytrost. Obě přednosti využil také v utkání s Českými Budějovicemi, v němž jako kapitán dotáhl tým k vítězství 4:2. "Asi je to věkem, už vím, že je lepší si počkat na správnou chvíli," vysvětlil po zápase, na jehož konci mu publikum jako jedinému z mužstva provolávalo slávu. Šestadvacetiletý zadák nastupoval ve druhé formaci s Romanem Proškem. Když byl na ledě, mužstvo jeden gól dalo a jeden inkasovalo. Jeho přínos pro tým je však nezměrný. S neustále vztyčenou hlavou se rozhlížel, komu by nasměroval přihrávku. Za celý zápas pokazil jedinou, a to v tísni za vlastní brankou. "Ale já od sebe pořád očekávám víc," řekl Procházka. "Možná si moc připouštím, že bychom měli častěji vyhrávat." Autoritu uplatnil už po 165 vteřinách v debatě s rozhodčím i při rozdávání pokynů spoluhráčům. Nastupoval v oslabeních i přesilovkách, v nichž se také dvakrát dostal ke střele. To ale byla výjimka, jinak hledal líp postavené kolegy. V jednu chvíli si prožil peklo. V závaru před gólmanem Fraňkem vykopl branku z ledové jamky a rozhodčí přerušil hru. Jelikož podobná věc se mu přihodila už v zápase v Kladně, kdy minutu před koncem zavinil trestné střílení, zděsil se. Branku hned vrátil na místo a divoce gestikuloval, že za nic nemůže. "Chytal jsem puk a nechtěně postrčil branku zády. To jsem fakt měl nervy," oddechl si.
25. září 2000
