Která čtyřiadvacetihodinovka je ta nej? Le Mans má slávu, Spa zase historii, ale ta na Nürburgringu, jejíž 41. ročník se jel o víkendu, má největší kouzlo. Jede se totiž na Nordschleife, Severní smyčce, která je vším, jen ne obvyklým závodní okruhem.
Více než dvacet kilometrů se vine hlubokými lesy, široká je jen tak, že se na ní tři vozy sotva minou, má prudké stoupání i nevyzpytatelné počasí. V roce 1961 ji trojnásobný vítěz Formule 1 sir Jackie Stewart překřtil na Zelené peklo, a to platí dodnes.
"Nordschleife je návyková. Okouzluje mě znovu a znovu, i když už jsem tu odjel více než tisíc kol, to je šílené, že? Cítím Nordschleife každou buňkou svého těla. Jen o ní přemýšlím a mám husí kůži," přiznává Wayne Moore, který si letos v 61 letech připsal svou dvacátou účast. Jen kvůli ní letěl z Nového Zélandu 18 tisíc kilometrů.
Závod totiž není určený jen elitním pilotům, kvalifikace ADAC Zurich 24h, jak zní oficiální název, se zúčastnilo 180 týmů a 650 pilotů.
Jediným Čechem na startu byl Tomáš Pivoda, pilot z Horní Moštěnice nedaleko Přerova, který v týmu Farnbacher Racing snil s Američanem Lehem Keenem, Dánkou Christinou Nielsenovou a Švýcarem Philippem Frommewilerem o první desítce. S ambicemi na celkové vítězství jelo čtyřicet aut, ostatní toužili uspět v dalších kategoriích.
Pro Němce je jejich čtyřiadvacetihodinovka hlavní motoristickou událostí roku. Ti první kempují na místě už od čtvrtka, ačkoliv samotný závod startuje až v neděli odpoledne. Po skončení hlásí pořadatelé 210 tisíc diváků, i když většinu času z nebe padají trakaře. Je to naprosto jiný svět. Už v pátek jsou provizorní kempy v dosahu okruhu plné, největší fandové přespávají s karavany, stany a grily v lesích u nejatraktivnější míst.
Trať však nevede jen přes Severní smyčku, ale projíždí i okruh Grand Prix, kde se od poloviny 80. let jezdí Formule 1. Další desítky tisíc lidí tak sledují závod z tribun nebo se procházejí po depu.
Maximální pozornost je tu totiž upřená na fanoušky. Stačí vyvézt závodní auto před stan a během chvíle kolem něj není k hnutí. Nejběžnějším suvenýrem je ojetá pneumatika, až za ní jsou plakáty a kartičky, které ve volných chvílích ochotně podepisují piloti. Když už stojí auta připravená na startovním gridu, nahrnou se mezi ně tisíce fanoušků.
"V neděli dopoledne se v depu nedalo pohnout. Spousta diváků zůstala na trati i přesto, že dvanáct hodin v kuse pršelo. Lidi grilovali a bavili se, to je něco, co se nikde jinde na závodech nevidí," kroutí hlavou Pivoda.
Rallye bez kopilota a nejkrásnější bolest
A jsme zase u Severní smyčky, která je pro Němce nezvladatelnou vášní. Ve volných dnech se na ní pořádají turistické jízdy, kde si tisíce amatérských pilotů testují schopnosti a porovnávají své časy. Bojí se však, že o svou lásku mohou přijít, po bídných investicích v minulých letech čelí prodeji do soukromých rukou. Letošní ročník tak byl ve znamení akcí na jeho záchranu, do nichž se zapojovali i piloti. Pro ně je také výjimečná.
"Můj příběh má název Nekonečný závod. Znovu a znovu se pokouším zajet perfektní okruh. A pokud jste se probudil ráno po závodě a vaše levá ruka pálí jako čert, protože jste v posledním kole závodu mávali vlajkou celých pětadvacet kilometrů po Nordschleife, je to ta nejkrásnější bolest na světě," přiznává Moore.
"Nordschleife je jako rallye na asfaltu, ale s tím rozdílem, že řidič vedle sebe nemá navigátora," dodává Edi Nikolic, rakouský manažer Pivody.
Poukazuje tak na členitost trati, která má 173 zatáček a překonává převýšení téměř tří set metrů. Díky tomu se běžně stává, že zatímco v cíli svítí slunce, v nejvyšším místě Hohe Acht může klidně pršet. Na trati je také úsek s 18% stoupáním a 11% klesáním. To vše mění každé kolo ve výzvu.
"Je to skutečně Zelené peklo. Celou dobu se jede v lese, trať je úzká, člověk nevidí za horizont a je tam řada nebezpečí. Specifikem závodu je spousta aut na trati s tím, že ne všechny jsou v nejlepší technické kondici, takže co chvíli je někde vyteklý olej. Na to se musí pilot připravit a to dělá závod ještě komplikovanějším," prozradil Pivoda.
Počasí hrálo letos ještě větší roli než v jiných letech. Předpovědi slibovaly silné deště během celého závodu, nakonec přišly zhruba čtyři hodiny po startu. V tu chvíli se modrobíločerné porsche Farnbacher Racing posouvalo k patnáctému místu.
Po 23. hodině museli organizátoři závod přerušit. Silný déšť, který v některých úsecích znamenal potoky vody, už znemožňoval bezpečnou jízdu. Zpátky za volant se piloti posadili až v osm ráno, byla to nejdelší přestávka ve 40leté historii závodu.
Po osmi hodinách se Pivodův tým posouval pořadím už na 14. místo, pak ale dostal na olejové skvrně smyk Švýcar Philipp Frommewiler, narazil do svodidel a bylo po nadějích. Mechanici sice dali auto za hodinu a půl dohromady, časovou ztrátu už ale nebylo možné dohnat. Navíc vzápětí znovu havaroval i Pivoda, a to znamenalo pro Farnbacher Racing konec.
"Můžete mít spoustu peněz, připravit se pečlivě, jak je to jen možné, a podepsat nejlepší řidiče, ale i tak bude úspěch neodhadnutelný. A to je přesně důvod, proč je tento závod vždy tak fascinující, napínavý a vzrušující," tvrdí Olaf Manthey, jehož stáj Manthey Racing vyhrála 24 hodin Nürburgring pětkrát v letech 2006 až 2011.
K úspěchu je potřeba i štěstí. Letos ho měl nejvíc tým Black Falcon, který první vítězství v historii přivezl mercedesu. Nejvíce se z něj radoval Bernd Schneider, pětinásobný vítěz série DTM, který ale při čtyřech předchozích pokusech ve čtyřiadvacetihodinovce nedojel. "Atmosféra okolo okruhu byla působivá. Fanoušci kolem trati si to užívali stejně jako my v paddocku. Doufám, že se všichni vrátí a v příštím roce je odmění lepší počasí," přeje si.
Na návrat pomýšlí i Tomáš Pivoda. "Nevím, jestli hned za rok, ale je to největší závod, co jsme zatím jeli. Bylo by fajn tu jednou udělat výsledek," zasní se 21letý student práv Univerzity Karlovy. Kouzlo Nordschleife už i jeho pevně drží ve své moci.
