Bývali čtyři. Králové světového tenisu. Roger Federer, Andy Murray, Rafael Nadal a Novak Djokovič. Říkalo se jim Velká čtyřka, protože vyhrávali takřka vše, co se dalo. Jejich rivalita činila tenis ještě zábavnějším, jejich vzájemné zápasy bývaly vrcholem.
Nyní, zdá se, věk Velké čtyřky skončil. Všichni stále patří k ikonám sportu, ale ze čtyř králů se vymanil jeden, který uniká všem. Člověk, který letos prohrál z 88 zápasů jen šest. Novak Djokovič, podle mnohých anket největší suverén současného sportu.
Vítězí, když potřebuje
Když měl Rafael Nadal, který kraloval tenisu před současnou érou srbského šampiona, odpovědět na dotaz MF DNES, co činí Djokoviče tak dominantním, vypálil: „Všechno.“
Až pak začal jmenovat konkrétně: „Úžasně trefuje údery. Return měl vždycky vynikající. Skvěle podává. A je schopný hrát bez chyb a snadno měnit směr výměn.“
Pro něj i další konkurenty to musí být až frustrující pocit. Celý rok dřou, jak nejvíc mohou. A přesto, když pak dojde na souboj s Djokovičem, nestačí. „Nemá žádné zjevné slabiny. A k tomu letos vyhrál hodně zápasů, což mu dodalo obrovské sebevědomí,“ všiml si Dani Vallverdu, kouč Tomáše Berdycha.
Může ho něco zastavit? Jeho konkurenti se o to letos pokoušeli marně. Federer sice vyhrál finále v Cincinnati a v Dubaji, ale nejdůležitější zápasy, boje o titul z Wimbledonu a US Open, ovládl Djokovič. V klíčových bitvách podlehl i Murray, lepšící se Nadal čeká na výhru už rok a půl.
„Snažím se předvést maximum na největších akcích,“ nezastírá 28letý Djokovič. Současní soupeři mu nestačí. Jiný vyzývatel se na obzoru nerýsuje. A tak se zdá, že Srba může zastavit jen čas, jelikož jak říká Nadal: „Není jednoduché zůstat na tak vysoké úrovni čtyři pět let v řadě.“ Ale zároveň uzná: „Jestli to může někdo dokázat, pak je to právě on.“
Jak si získat fanoušky?
Djokovič zažívá nejlepší chvíle života. Loni se oženil, pak se stal otcem. Má reálnou šanci zaútočit na grandslamový rekord sedmnácti Federerových titulů (zatím jich má deset). Chybí snad jen jediné: získat si fanoušky.
Ne že by jich snad měl málo. Jenže obzvlášť v soubojích s Federerem mu publikum dává najevo, jak moc si nepřeje, aby vyhrál. I při nedělním finále Turnaje mistrů provázel Djokovičovy chyby leckdy potlesk, zatímco každý úspěch Federera hromové nadšení.
Jistě, je přirozené, že lidé fandí slabšímu, jenže u Djokoviče je v tom víc. Řadu fanoušků iritoval svým svérázným humorem, imitováním ostatních hráčů, podivuhodnými skreči zápasů či výbuchy emocí, které na kurtu předváděl.
Tím vším už nyní šetří. Při rozhovorech si dává záležet na tom, aby mluvil co nejuctivěji. Pochválí soupeře. Klidně na minutu uteče k vyprávění o krásách Řecka. Jindy se rozhovoří o uprchlické krizi. Omezil výbušné chování na kurtu, trhání vlastního trika či hádky s protivníky. Zastává se svých krajanů. Novinářům po výhrách na Turnaji mistrů rozdává čokoládu.
Zároveň se smiřuje s tím, že v éře Federera bude u fanoušků vždy až tím druhým. „Roger si to za všechny úspěšné roky zaslouží. Snad si jejich podporu časem získám.“
Že se ale i od nepřízně publika dokáže oprostit, zdůrazňovat netřeba. Copak nevzpomínáte na ta čísla? 16 turnajů, 15 finále, 11 titulů. A jeden král.
