Kdo může 28letého Srba zastavit? Když mu letos skutečně o něco šlo, když bojoval o největší trofeje, takřka pokaždé uspěl. S jedinou výjimkou - finále Roland Garros, kde ho zastavil Švýcar Stan Wawrinka.
Antukový grandslam zůstává jedinou trofejí, která chybí v úctyhodné sbírce titulů absolutního vládce současného tenisu. „Je to jedna z největších výzev, která mě čeká,“ řekl Djokovič, když dorazil na tiskovou konferenci.
Co jsou další výzvy po tak úspěšném roce?
Příští rok bude hodně nabitý. Nebudou jen grandslamy, ale i olympiáda. Tyto události pro mě upřímně znamenají nejvíc, ale těžko můžete odepsat ty ostatní. Třeba turnaje Masters, což jsou taky velké turnaje s účastí nejlepších hráčů. Budu se snažit, aby se mi dařilo tak jako v minulých letech. Budu chtít zahrát nejlepší tenis ve správných chvílích a pokoušet se předvést maximum na největších akcích. Teď ale přemýšlím jen o odpočinku. Potřebuju čas, abych doopravdy dobil baterky a pak budu moci přemýšlet o další sezoně.
Jaký byl klíč k výhře nad Federerem?
S Rogerem je to velmi specifické, musíte se připravit na jeho styl hry. Hraje hodně rychle, bere čas svým soupeřům, má hodně variabilní hru. K tomu skvělý servis a jeden z nejlepších forhendů. Víte, že na vás vždy bude tlačit a bude si chránit základní čáru, což dělal i dneska. Oproti našemu zápasu ve skupině jsem ale tentokrát hrál lépe od základní čáry. Dobře jsem podával, když to bylo potřeba. Vrátil jsem víc míčů, vždycky jsem se vrátil do výměny a donutil ho zahrát ještě jeden úder navíc. Vždycky ale chcete využít toho, co mu tolik nefunguje, což byl dnes bekhend. Měnit rytmus, aby se na kurtu necítil moc pohodlně. A to fungovalo dobře.
Kromě úvodního turnaje v Dauhá, kde vás zdolal Ivo Karlovič, jste pokaždé došel do finále. Kdo vás může porazit?
S Karlovičem mám negativní skóre, asi si s ním budu muset promluvit. (smích). Byla to neuvěřitelná sezona, kromě turnaje v Dauhá jsem hrál jen samá finále. A nemohl jsem si přát lepší konec sezony. Z nějakého důvodu jsem hrál nejlepší tenis po US Open, povedla se mi Asie, Paříž i Londýn. Jsem hodně vděčný mému týmu za to, jak mě připravili. Umožnili mi předvést maximum, když to bylo nejvíc potřeba. Dával jsem důraz na tvrdou práci i regeneraci. Nemůžu říct, že bych čekal takový úspěch. Ale vždy se snažím předvést to nejlepší.
V uplynulých dvou dnech jste srovnal bilanci s dvěma velkými rivaly, Rafaelem Nadalem (23-23) a nyní i s Federerem (22-22). Která rivalita je pro vás důležitější?
Jsou odlišné. Je těžké to srovnávat. Nejvíc vzrušující zápasy byly asi s Rafou. Ale oba jsou odlišní hráči. Obě tyto rivality mě udělaly lepším hráčem, takovým, jakým jsem teď. Pochopil jsem, co musím udělat na kurtu i mimo něj.
Na co jste letos nejvíc hrdý?
Vrcholů bylo hodně. Vyzdvihl bych grandslamové trofeje i tento turnaj. V Číně jsem hrál možná nejlepší tenis roku. Hrál jsem skvěle i na antuce. Celkově to bylo skoro dokonalé. Inspiruje mě to dál pokračovat na takové úrovni.
Vyhrál jste deset grandslamových titulů. Jak hodně vás motivuje dohnat Rafaela Nadala, který má třináct, a Rogera Federera s jeho rekordními sedmnácti?
Tituly z této sezony mě dostaly do velmi dobré pozice. Udělal jsem hodně rekordů a zápisů do historie. Nebudu říkat, že mě to nezajímá. Těší mě to. Ale nemůžu předpovídat budoucnost. Nevím, co se stane. Můžu dál dodržovat tréninkový režim a životní styl, který mám. Držet si stejně nastavené myšlení, protože díky tomu všemu jsem se dostal tam, kde jsem. Jsem si jistý, že s tím, jak jsem sportu oddaný, mohu dokázat víc. Ale necítím nějaký zvláštní tlak.
Pro vaší zemi představujete důležitého vyslance. Mluví se i o tom, že byste v Srbsku mohl být premiérem...
Ne prezidentem? (smích)
Uvažoval byste někdy o politické kariéře?
Jsem hrdý na to, že reprezentuji svou zemi. Dělám to nejlepší, abych ji reprezentoval svou profesí, sportem. Tenis je globální sport, kterým si vysloužíte hodně pozornosti. Je pro mě privilegium, že ji můžu reprezentovat. I proto, že Srbsko zažilo v posledních desetiletích hodně problémů. Snažím se vyzdvihnout pozitivní stránku naší země. Ale teď mě neláká jít do politiky. Cítím, že můžu udělat pro svou zemi mnohem víc jinou cestou. Třeba i přes charitu, mou nadaci. Politiku samozřejmě sleduji, je to součást života pro každého. Ovšem snažím se nebýt politicky angažovaný, na této úrovni by se měla politika a sport trochu oddělovat. Ale kdo ví, co přinese budoucnost. Nejde jen o mě, ale i o mou rodinu, blízké, kteří by se na takovém rozhodnutí podíleli. A především doufám, že budu hrát tenis na vysoké úrovni ještě mnoho let.
