Brňané tak mají tři vítězství a k předposlednímu ČZU už jim chybí úspěch jediný. "Je to mladý mančaft, který bude jenom růst. Ale ti kluci potřebují motivaci, nevěří si tolik. Potřebovali konečně vyhrát," radoval se z úspěšné premiéry univerzál, jenž má za sebou úspěšné působení v italské Serii A, ve francouzské lize i ve slovenské reprezentaci.
Kde se vlastně vzal v Brně starší bratr Lukáše, jenž v Brně působil tři sezony a odešel do Německa v roce 2006? "A proč bych neměl hrát zrovna v Brně? Právě bratr tu hrál a mám tu za něj ještě nějaké povinnosti, které musím odpracovat," povídá Diviš.
A Brno je pro něj možná ideální možností vrátit se zpět k volejbalu. Po skončení loňské sezony ho totiž nechal být a odpočíval. "Měl jsem toho plné zuby, patnáct let tvrdého sportu. Chtěl jsem si odpočinout, hlavně psychicky. Ale už mě zas přestalo bavit sedět doma," svěřil se.
Do Brna přišel už před Vánoci. To však ještě raději nehrál. "Nechtěl jsem přijít na hřiště se špatnou formou. Potřeboval jsem trénovat. A kdybychom hráli proti Kladnu čtvrtý set, už bych fyzicky nevydržel," přiznal.
Nicméně v těch třech ukázal, proč se prosadil do nejlepší soutěže světa. A mezi výtečnými údery ještě stihl spoluhráčům posílat povzbuzení. "Takový jsem byl vždy. Nerad prohrávám," hlásí hráč, který je v Brně zatím na měsíční zkoušku. Ale pokud mu to půjde a bude chtít, jeho angažmá se velmi pravděpodobně protáhne.
"Už v šestnácti jsem ho vytáhl do slovenské reprezentace a určitě nám zkušenostmi a kvalitou může pomoct," předpokládá trenér Ivan Husár. Otec pětileté dcery tak má před sebou další motivaci a dopingové hříchy už prý nechal za sebou. "To byli kamarádi, já jsem byl mladý. Z toho jsem vyrostl," směje se dnes.
