Loni oslavovala Nikola Nosková stříbrnou medaili na mistrovství světa v cyklokrosu v kategorii do 23 let. Letos se od 12. května stala členkou italského ženského worldtourového týmu BePink Cogeas.
Už v květnu, hned v první den, kdy oblékla do závodu jeho dres, se týmoví šéfové nestačili divit.
Zatím je to doslova báječný rok, nemyslíte?
Tak to určitě! Já si připadám, jako bych byla pořád ve snu a nikdo mě ještě neprobudil. Začalo to už mým prvními závody za BePink Cogeas, když jsem hned vyhrála dva otevřené závody Italského poháru. To jsem taky nechápala. Zvlášť když jsem v tom druhém porazila Elisu Balsamovou, loňskou juniorskou mistryni světa. Pak jsem ještě před maturitou jela etapový závod ve Španělsku (Emakumeen XXX. Bira, závod kategorie UCI 2.1, kde skončila celkově šestá - pozn. red.), na kterém jsem uhájila dres nejlepší závodnice do 23 let. A v páté etapě s cílem na kopci jsem dojela druhá jen o kousíček za Annemieke van Vleutenovou.
Což je nizozemská mistryně, pátá na mistrovství světa v časovce a v minulosti i vítězka etap na ženském Giru.
Že jsem byla hned za ní mě hodně potěšilo. A pak přišlo vítězství na závodě Kolem Trentina, kde se sice prvních 90 kilometrů jelo po rovině a moc mi nesedlo, ale potom přišel 11kilometrový kopec, a na něm se mi nohy tak rozjely, jako by mi někdo vyměnil tělo. To vítězství mě moc potěšilo, vždyť šlo o závod kategorie 1.1., vlastně druhé nejvyšší kategorie po ženském Světovém poháru.
Takže v novém týmu si vás nyní nemohou vynachválit?
Jsem tam moc spokojená, s týmem i kolegyněmi, protože jakmile je závod s kopcem, jsme fakt stmelení, a i když jsem v týmu nová, pracují pro mě. Jakmile šéf týmu něco řekne, ostatní to splní přesně, jak mají - a potom mají radost, když vyhraju, protože to není jen má výhra, ale celého týmu.
Jak se rodil váš přestup do této profesionální italské stáje?
Loni na mistrovství světa v Kataru jel tým BePink Cogeas týmovou časovku a dojely v ní čtvrté. Spali jsme tehdy na stejném hotelu a manažer, který s týmem spolupracuje, přišel za Tomášem Konečným (reprezentační kouč) a Stanislavem Kozubkem (generální sekretář svazu) s nabídkou. Tak jsem si řekla: Proč to nezkusit? Jezdit závody jen v Česku, to pro mě nemá budoucnost. Cyklistika mě baví, chci se jí živit, jak na silnici, tak cyklokrosem. Šla jsem do toho.
A nyní jste pozitivně překvapená, jak jste zapadla a jak se dokážete držet ve světovém pelotonu s elitními cyklistkami?
Jo, to je veliké překvapení. Sice jsem ještě nejela s úplně nejlepšími....
... tak van Vleutenová rozhodně do špičky patří.
Ta ano. Proti předním ženským týmům Orica a Cervelo-Bigla už jsem závodila, ale třeba proti týmu Marianne Vosové (WM3 Energie), nebo Canyon SRAMu ještě ne. Uvidíme teď na ženském Giru.
Kde byste měla mít opět roli jedné z líderek týmu?
Určitě se tam můj tým bude snažit, abych já zajela co nejlepší umístění. Domluvili jsme se, že nepojedu úplně na celkové pořadí, protože jsem jedna z nejmladších závodnic a bylo by to hodně obtížné. Ale mám v plánu jet o pódium v některé horské etapě s cílem na kopci a o umístění v mladých závodnicích do 23 let, kde zase až tak velká konkurence není. Věřím, že teď už i ostatní budou mít ze mě taky strach. Když jsem loni přijela na mistrovství Evropy nebo světa, řekly si jen: No jo, nějaká Češka si to přijela zkusit. Ale teď už teď jezdím závody i s nimi, bude to o něčem jiném.
Nyní vám tedy budou pro Giro rychle vyrábět týmový dres s trikolórou české mistryně, že?
Jo, hned po vítězství v časovce jsem se dozvěděla, že už na úvodní týmovou časovku na Giru budu mít ušitou kombinézu - a navíc pak i na časovku jednotlivců. A teď jsem moc spokojená, že se mi povedlo vyhrát i v silničním závodě. Nemusím přemýšlet, jestli si vezmu tu nebo tamtu sadu oblečení, ale budu mít jednotnou sadu s českou trikolórou. Z toho mám velkou radost, že nejen v mužském pelotonu, ale i v tom ženském bude vidět dres českého mistra.
Zároveň po dlouhé době vrátíte českou cyklistiku na prestižní ženské Giro.
To je pravda, naposledy ho jela Martina Růžičková, a to je už dost dávno.
DALŠÍ VÍTĚZNÝ DEN. Nosková na čele skupiny a při poslechu hymny pro novou českou mistryni.
Jak obtížné bylo dnes v Žiaru v silničním závodě získat váš druhý český titul?
Když odjela Lucka Hochmann, potřebovala jsem ztrátu stáhnout. Věděla jsem, že jakmile má Dukla odjetou svoji závodnici, tak mi určitě nepotáhne. Hodně mě ale mrzelo, že nechtěly spolupracovat ani ostatní holky, že to nechávaly všechno na mně.
Tím víc váš však titul může těšit.
To je pravda, o to je cennější. Vlastně jsem si odtáhla skoro celý závod na špici a pak porazila i holky z Dukly, které jsou dráhařky. Jít do spurtu s nimi bylo hodně obtížné, ale o kousíček to dopadlo pro mě.
Zajistila jste si tím i start na mistrovství Evropy a světa. Půjde opravdu o rok plný zážitků.
Přesně tak. Tomáš Konečný už mi oznámil, že jsem se hned nominovala na mistrovství Evropy i světa. Bude to zajímavé. Měla jsem tenhle rok sbírat zkušeností a myslím si, že mi ten rok dá opravdu hodně. I proto, že tím, že bydlím v Itálii, se musím osamostatnit a už nebýt závislá na rodině.
Kde jste se tam usadila?
Deset kilometrů od Bergama máme týmový byt. Jsem na něm se Slovenkou Terkou Medveďovou, takže si můžeme i trochu popovídat.
A zároveň se pilně učíte italsky?
Teď chci začít. Není to prý až tak těžká řeč.
