Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Loni na Turné skákal, teď je Fairall na vozíku. A sní o comebacku

Americký skokan Nick Fairall sleduje závod v Bischofshofenu, kde se loni těžce zranil. | foto: Reuters

8 2016
Působil vyrovnaně. Usmíval se, mluvil o tom, jak si užívá život. Ale pak přišla řeč na to, jak si váží veškeré podpory, kterou dostal po svém hrozivém pádu...... a Nick Fairall nezadržel dojetí.

„Dáme si chvilku pauzu?“ zeptal se ho moderátor tiskovky.

Ale 26letý Američan nalomeným hlasem statečně pokračoval dál.

Uplynul rok od chvíle, co ho během kvalifikace na skokanský závod v Bischofshofenu potkal ošklivý pád s děsivými následky. Zlomený bederní obratel a dvě žebra, protržená plíce, zhmožděné ledviny a vnitřní krvácení. Následky, s nimiž bojuje dosud.

Před pár dny se do Bischofshofenu vrátil. Ne s lyžemi na nohou, ale na invalidním vozíku. Má za sebou operaci i intenzivní rehabilitaci. Říká, že se mu postupně vrací cit do nohou. Sní o tom, že bude znovu jednou skákat.

Ale rovněž ví, že cesta zpět bude ještě moc dlouhá.

To vše kvůli pár sekundám, které mu změnily život.

Byl 5. leden 2015. Fairall se odrazil ke kvalifikačnímu skoku. Hlavou mu letělo: „To bude docela daleko!“

Jenže při dopadu posunul nohu moc dopředu. „Věděl jsem, že spadnu, ale chtěl jsem s tím pádem bojovat, aby se skok počítal a měl jsem dobrý konec Turné.“

Přišla však děsivá scéna Fairall spadl na hlavu, dostal se do kotrmelců a zůstal bezvládně ležet na zemi.

Pád si pamatuje do všech detailů, ani na chvíli ho neopustilo vědomí. Když na něj vzpomíná, mluví uvolněně, skoro až nevzrušeně, přitom z jeho slov mrazí. „Když si sundáte skokanské boty, obyčejně to bolí. Poprosil jsem, aby mi je někdo sundal, ale řekli mi, že už je mám dole. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to je velmi vážné zranění.“

Zatímco on se vzpamatovával z nejhoršího, skokanský svět se spojil na jeho podporu. V internetové sbírce se vybralo přes 33 tisíc dolarů (přes 820 tisíc korun). Němečtí skokani věnovali na jeho léčbu odměnu za výhru v týmové soutěži v Zakopaném. Wojciech Fortuna, olympijský skokanský vítěz ze Sappora 1972, prodal se stejným záměrem svoji zlatou medaili.

„Pomohlo tolik lidí... Kolegové skokani, další sportovci, lidé, které vůbec neznám,“ líčil Fairall a zase marně zadržoval slzy.

Podporu bral i jako závazek: nezklamat ostatní a bojovat. Dál pracuje na svém zotavení. Vrátil se mezi skokany. Zkusil vodní lyže, hrál ragby na vozíku, lyžoval na monoski. Dělá si pilotní licenci. Chce svými zkušenostmi pomáhat lidem v těžkých životních situacích.

„Měl jsem na výběr. Buď sedět na zadku a litovat se, zůstat doma a nedělat nic, nebo vylézt ven a užívat si život,“ popisoval.

Zvolil to druhé.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze