Co vás zklidnilo?
Valetudo. Naučilo mě se soustředit, zachovat si chladnou hlavu. Kdybych se nechat vytočit, přestal bych přemýšlet a soupeř by toho hned využil. Každá rána navíc hodně bolí. Proto nereaguji ani na hlasy z hlediště, které se mě snaží vyprovokovat.
V Brumlovce jste bojoval proti Bulharovi Dimitrovovi, kterého předcházela hrozivá pověst. Neměl jste strach?
Strach jsem neměl, spíš trému. Věděl jsem, že to proti němu nebude jednoduché. Na druhou stranu spusta závodníků si onu "pověst" nechává vytvořit uměle.
Při zápase vám vypadl chránič zubů, myslel jste na to?
Není na to čas a v tu chvíli je vám to stejně jedno. Navíc bez chrániče se mi lépe dýchá, takže je to vlastně i výhoda. Jen můžete snáze přijít o zuby.
Zvítězil jste za šest minut, čekal jste delší boj?
Ani ne. Udělal jsem tři menší chyby, které Bulhar úplně nevyužil. Pak jsem ho dostal na zem pod sebe, na kolena a bylo rozhodnuto.
Jak jste se k tomuto sportu dostal?
Dřív jsem boxoval. Při jednom zápase mě oslovil Petr Macháček, současný reprezentační trenér. Jsem ale spíš vyjímkou, většina bojovníků jsou bývalí zápasníci.
Měl jste někdy vážnější zranění?
Snad jen před třemi lety zrovna v Brumlovce jsem tvrdě dopadl na rameno, raději jsem zápas vzdal. To rameno cítím dodnes.
Patříte doma k nejlepším bojovníkům, jste zřejmě nejpopulárnější. Dá se valetudem uživit?
Nedá, normálně chodím do práce, pracuji jako slévárenský dělník. Závody jsou jen čtyři do roka a startovné není zase tak vysoké, i když třeba v Německu dostanu ještě méně.
 |
