Ve sprintu jste byla tak vysoko naposledy před pěti lety. Tehdy jste ho v Itálii dokonce vyhrála.
Od té doby se spousta věcí změnila. Narodila se mi Lucka, sprinty se zkrátily, získaly úplně jiný charakter. Ale tohle byl trochu návrat ke starým delším tratím, které se jezdily v době mé sprinterské slávy.
Kde se ve vás vzaly síly? V Oberstdorfu jste vypadala velmi unaveně, trápila vás nemoc, uvažovala jste, že Tour de Ski vzdáte.
Přitom podle krevních rozborů byly všechny mé hodnoty pohodové, klidové. Pravděpodobně mě tlumily léky, ale těžko vysvětlit, čím to bylo. Byla jsem jak zašpuntovaná, nemohla to profouknout, jezdila jsem tempo na osmdesát procent. Snad jsem to dnes zlomila.
V celkovém hodnocení Tour jste se posunula blíž desítce.
Abych se přiznala, po Oberstdorfu jsem túru psychicky vzdala, co se týká super výsledku. Ale ve čtvrtek jsem si všechno srovnala v hlavě a řekla si, že si tu ještě zazávodím.
Co vás k tomu přimělo?
Dala jsem si skleničku červeného vína, dobrou večeři a trochu se srovnala s tím, že tuhle túru režírovat nebudu. Ještě je šance se někam dostat. Uvidíme, sobotní klasika není nic pro mě. Ale všichni budou dost unavení. Třeba budou překvapení.
Už se vám před očima míhá i závěrečné nedělní stoupání na sjezdovku?
Bude to určitě těžké, ale v bruslení by mohla být trochu moje výhoda, pokud se dostanu do pohody. Vzhledem k tomu, že jsem se v prvních závodech trochu šetřila, mohla bych být odpočatější než ostatní.
