"Jaké to je, být vítězem patnácti grandslamů? No, jsem docela šťastný," mrkal Federer po zápase šibalsky na novináře.
Jenom šťastný?
Ale ne, je to vážně něco. Vlastně je pro mě až neuvěřitelné, že jsem tak dlouhou dobu mezi nejlepšími bez jediného zranění. Že mě tenis celou dobu baví stejně, jako když jsem byl tím malým klukem.
Nikdy to nebyla rutina?
Něco jako rutina samozřejmě přijde. Ale moc dobře vím, co leží za těmi velkými výhrami, kolik práce. Pořád mi přijde trochu šílené, že jsem toho vyhrál tolik za tak krátkou dobu. Asi bylo důležité, že jsem v několika bodech své kariéry učinil správné rozhodnutí. A to nejen co se týká sportovního, ale i osobního života.
Díky tomu jste legendou?
Nepovažuju se za legendu. Dokud stále hrajete, nejste legendou.
Počkejme si, až skončím. Pak se uvidí.
Svůj první grandslam jste vyhrál ve Wimbledonu. Patnáctý rovněž. Je to osud?
Ano, jako by se kruh uzavřel. Ale nechtějte po mně, abych už uzavíral i svou kariéru. To je ještě hodně daleko.
Však to máte i na tričku.
Ano. Stojí tam: Tohle není cílová páska. Od ní jsem daleko.
Ale zpátky k tomu wimbledonskému osudu.
Je fajn, že jsem Samprasův rekord překonal právě tady v Londýně. tenhle turnaj pro mě vždycky znamenal nejvíc. Všichni ti Beckerové a Edbergové, které jsem tolik obdivoval, byli úspěšní právě zde. Dost pro mě znamená, že hodně z nich bylo přítomno i při mém patnáctém triumfu. Konkrétně je milé tady vidět Peta Samprase.
Právě jeho jste překonal.
Ale pořád svým způsobem cítím, jako bychom ten rekord sdíleli. Vím, kolik toho pro něj znamenal. On zároveň stejně tak ví, co patnáct grandslamů znamená pro mě. Sampras byl skutečný šampion. Pro mě je velká čest, když má pro mě právě on slova uznání. A když je tady přímo u toho velkého okamžiku. Vidíte – dřív mě znervózňovalo, když se kamarád přišel podívat na můj zápas. Dneska se s tím už umím srovnat. Dneska už může přijít kdokoli.
Stal jste se hrdinou, navíc znovu i světovou jedničkou. Ale nebyl tady Nadal. Kazí vám to trochu radost?
Ne, nemyslím, že by mělo. Tak to zkrátka v tenisu chodí. Je smutné, že neměl kvůli zdraví na letošním Wimbledonu šanci. Ale to je život. Jsem rád, že se vracím na číslo jedna poté, co vyhrávám velký turnaj. Těžké zápasy. Nikdo jiný to za mě nezařídil. To jsem musel zvládnout sám.
