Pochvalujete si, jak jsou tréninky s vaším privátním koučem Bajcem tvrdé. Tělo vás o to víc bolí?
Bolí. Druhý den po tréninku je to cítit, ale před Vasjou nesmím říct ani půl slova. Jakmile si stěžuju, že mě něco bolí, odpoví mi: Špatně jsi trénoval. Tak to radši skousnu a makám dál. Nejhůř mi bývá po posilování. A na konci sezony. Na jaře mívám problém sejít schody. Kolikrát je chodím pozadu, jak mě nohy bolí.
A vážně stojíte o tak tvrdou ruku? Nic jiného vám nevyhovuje?
Někdo říká: Je to starý systém. Ale jestli ano, tak já v tomhle systému prožil celý svůj skokanský život. Jakmile mi polevili, byl jsem totálně v prčicích. Chci to takhle doklepat.
Kolegové z týmu si vás dobírají, že jste úderník...
To je hec. Mají trénink i delší, ale já mám úderničtější tempo. Za 15 minut zvládnu co jiní za půl hodiny.
Dokáže vás Bajc i seřvat?
Stačí, když na mě hodí ten svůj pohled a prohodí pár slov. Třeba v Lillehammeru jsem první závod totálně zkopal, Vasja přišel na pokoj a řekl jen: Dneska jsi mě fakt nas...
Oba jste asi čekali v úvodní fázi sezony víc než 13. místo, že?
Chtěli jsme být o něco výš. Často se mi povede jen jedno kolo a druhé pokazím. Chyby tam pořád jsou. Bohužel, v poslední době jsem si kvůli podmínkám pořádně nezaskákal, naposledy před Vánoci v Engelbergu. Do Turné naskakuju bez skokanského tréninku.
Těšíte se na vaše jedenácté Turné? Nebo je to pro vás už rutina?
Já vám ani nevím. Do třicátých narozenin jsem před Turné býval nervózní. Teď? Vůbec nic to se mnou nedělá. Prostě další závod.
Jakub Janda tvrdě trénuje s Bajcem a věří, že na olympiádě bude zpátky mezi nejlepšími.
Připadáte si jako veterán?
Ne. Jen jednou loni na Kontinentálním poháru jsem byl úplně nejstarší ze všech, ale ve svěťáku je ještě zhruba šest starších. Tam to ujde. Pořád platí, že chci končit až na mistrovství světa 2011 v Oslu.
Od doby, co jste Turné vyhrál, se váš skokanský život převrátil naruby. Kdybyste mohl, co byste za poslední čtyři roky udělal jinak?
Nic. Ten život prostě tak plynul. Byly tam chyby a blbosti, ale vracet se nedá. Tehdy jsem neměl na výběr. Vasja prohlásil, že u českých funkcionářských analfabetů dál trénovat nebude, šel ke Slovincům. Jsem vděčný za to, co je teď. Stará se o Turky, ale veškerý volný čas tráví se mnou. Toho si cením.
Mezinárodní federace FIS zvažovala, že už na Turné nasadí nové pravidlo s přepočítáváním délky skoků podle síly větru. Vy jste byl proti. Jste rád, že k této „revoluci“ dojde až v březnu?
Určitě. Dokud to pravidlo nebude vyladěné na 100 procent, je nesmysl s ním vylézat. Nestačí, aby vítr měřili na pěti místech. Museli by ho měřit po pěti metrech a ještě složitěji přepočítávat. Zatím to pravidlo není spravedlivé. Když ho testovali v létě při závodech v Klingenthalu, foukal na bubnu vítr zezadu tři metry za vteřinu a dole metr zepředu. Skokan nepřeletěl buben a měl přesto plusové body za vítr. To jsem fakt nechápal.
Příliš mnoho přepočtů může odlákat i fanoušky? Určitě. Lidi chodí na skoky, aby viděli, kdo doletí nejdál. Když pak někdo předvede nejdelší skoky a skončí šestý, a vyhraje borec, co bude mít až desáté metry, lidi to hodně odradí.
