Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Nemají prémie za vítězství, přesto vítězí. Lídr z Lovosic se házenou baví

Lovosický Jiří Motl (vlevo) se prodírá přes hráče Hranic Radima Kovaříka | foto: Iveta Lhotská, MF DNES

30 2010
První místo, pak sestup. Krutá rovnice platila pro házenkáře Lovosic, když naposledy vedli elitní soutěž. "Jako nováček jsme se do čela dostali po 4. kole československé ligy v sezoně 1979/80, jenže nás začala pronásledovat zranění a my potom spadli," vybavuje si Václav Kubíček, nyní i tehdy předseda lovosického klubu.

A vyjmenoval sestavu, která před lety byla první: v brance Verner, křídla Novák a Koc, spojky Zuzčák, Lízl, Toman starší, Hudák, pivot Poskočil. "A na rozehrávce Berka starší."

Za tehdejší pád podle Kubíčka ale nemohla jen zranění. "Hlavně jsme neměli bafuňářské zkušenosti, které už dneska máme. Třeba v tom, jak postavit tým, jak přistupovat k jednotlivým zápasům, jak se postarat o rozhodčí. Tím nemyslím podplácet, ale přivítat je na nádraží, ubytovat, věnovat se jim večer."

Podobná situace, tedy sestup, teď lovosickému mužstvu nehrozí. Devět výher v řadě ho katapultovalo na špici soutěže. Po třinácti kolech to není náhoda.

"I když jsme nezačali dobře, v duchu jsem byl přesvědčený, že družstvo je složené dobře a výkonnost musí přijít. A musím to zaťukat, vyhýbají se nám zranění. Tedy až na Jirku Brecka, který by se měl zapojit po Vánocích," odhaduje předseda Kubíček.

Parta kolem Motla, Šumy a Berky mladšího teď stěží hledá konkurenci. "Snad jen Dukla má podobnou formu, teď jsme s ní nejsilnější," míní funkcionář lídra. "Karviná není herně tak přesvědčivá jako dřív. A Zubří má smůlu na zranění, Bechný a Stržínek, to jsou citelné ztráty."

"Soupeři nastupují zakřiknutí"

Udržet si formu, to bude klíčové v novém systému bez play-off. "Na šampaňské je hodně brzy, v nadstavbě bude každý zápas těžký. Ale pevně věřím, že nám forma nevyprchá. Kluci jsou zdravě ctižádostiví, věří si. A jejich hra je ke koukání. Baví je to, tím pádem oni baví diváky a daří se," líbí se Kubíčkovi.

"Někdy mi to připadá, že soupeři proti nám nastupují už zakřiknutí. Ale nepředpokládám, že budeme vyhrávat až do konce, i když bych si to moc přál," dodává.

Už loni složily Lovosice svůj první Tým snů, jenže sny si plní až teď. Dva bronzy, zatím historicky nejlepší výsledky klubu, můžou být překonané. I titulem? "Bylo by to pro mě krásné zakončení mého působení v Lovosicích," přál by si Kubíček, který zvažuje, že skončí. Jako každoročně.

"Už pět let říkám, že to dám mladším. Jsem dost starý, až dospělý," pousmál se Kubíček, který je tchánem veterána Šumy. Úspěchy přicházejí navzdory skromnému rozpočtu. Lovosice si vystačí s 3 miliony korun.

"Pro 9 družstev," upozorňuje Kubíček. Hráči neberou ani prémie za vítězství. "Na ně nejsou peníze. Dostanou je až za první, druhé nebo třetí místo. Na hlavu to bude nějaká tisícovka. Základní platy mají kluci kousek nad úrovní minimální mzdy v Česku."

Může to tedy být zhruba 10 tisíc. Současnou euforii si Kubíček užívá a s ním i celá lovosická hala, která je plná jako v nejslavnějších časech. "Podpora je cítit, klukům se pak líp hraje. A když zní Hoši, děkujem!, je to moc příjemný. Pesimistům se pomalu zavírají ústa a to mě blaží."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze