Dlouhovlasá blondýnka, která se pyšní čerstvým titulem mistryně republiky, sama přiznává, že si ji na závodech mnozí pletou s přítelkyní nějakého startujícího boxera. "Pořádně se divili, když šla najednou holka v sukni závodit," usmívá se.
Cesta k boxu vedla u Hlavaté přes karate, které ji okouzlilo zhruba v sedmi letech. Do Jihlavy se přestěhovala s rodinou proto, že chtěla studovat grafickou školu. A tady začal její příběh nabírat další rozměry.
V krajském městě Vysočiny nejprve objevila fitbox. Ten je ale nekontaktní, proto nakonec přesedlala na skutečný box, kterému se věnuje čtyři roky. "Za své úspěchy bych chtěla poděkovat hlavně trenérovi Pavlu Fejtovi. Sleduje všechny novinky, různé inovace a nestojí na jednom místě," pochvaluje si práci trenéra jihlavského Gauner Boxing Clubu.
V těchto dnech už ale trénuje zpravidla jen jednou týdně v Českých Budějovicích, kde studuje vysokou školu. Na jihu Čech pobývá většinou od pondělí do čtvrtka a v pátek potom vyráží do Brna k dálkovému studiu Masarykovy univerzity. A také v moravské metropoli má ve škole box, karate či judo. V našlapaném tempu stíhá na Vysočině trávit už jenom víkendy.
"V Jihlavě stíhám trénink tak maximálně jednou za měsíc, víckrát bohužel ne."
Běžný týden má ale tak jako tak doslova nabitý pohybem. Studuje dvě sportovní školy, takže dvě hodiny věnuje plavání, další čas potom basketbalu a samozřejmě boxu. Ve volném čase už potom na sportovní aktivity čas nezbývá, i když ještě nedávno působila v jednom jihlavském fitcentru jako instruktorka spinningu a fitboxu.
Za čtyři roky své boxerské kariéry si stihla připsat do životopisu už tři úspěchy. V roce 2009 skončila na domácím šampionátu třetí, loni obsadila druhé místo a letos brala na mistrovství republiky zlato.
Na olympiádu bude muset přes "Evropu"
V duchu sní o olympijských hrách, jenže moc dobře ví, že k nim vede ještě pořádně náročná cesta. "Musím znovu uspět na republice, potom se probojovat na Evropu a teprve pak se otevírá cesta k olympiádě," říká s pokorou.
Její velkou výhodou v tomto směru je určitě fakt, že boxu se v Česku nevěnuje mnoho dívek, a konkurence je proto menší. "Třeba zrovna v mojí váze závodíme jen čtyři holky."
Hlavatá, která patří do váhové kategorie do 60 kilogramů, o boxu obecně tvrdí: "Ono to v televizi vypadá, že do sebe jen dva lidi řežou, ale o tom to vůbec není. Musí dobře pracovat nohy, musíte vědět, jak nakročit, pozorovat soupeře a přemýšlet. Často může třeba soupeř opakovat stejné kombinace a chybovat. Neberu box jako bušení, já to dělám mozkem," vysvětluje svůj postoj k boxu.
A mezi ženským a mužským je podle ní obrovský rozdíl. "Tomu mužskému moc nerozumím, působí na mě jako jiný druh sportu. Vypadá stejně, ale přitom je úplně jiný," uvádí. A na vysvětlenou dává příklad fotbalu. "Taky je to stejná hra, ale ženy ho hrají také jinak než muži," usmívá se.
V soubojích se nejraději utkává s menšími soupeřkami: "Větší holky mají delší ruce a hůř se jim dostáváte na tělo," vysvětluje.
A jaký byl její první zápas v životě? "Bylo to v Brně, vyhrála jsem ho, ale byla jsem tak nervózní, že celou noc předtím jsem nespala. No a během zápasu jsem vůbec nevnímala, co na mě trenér křičí," vzpomíná Hlavatá.
Během závodů nebojuje pouze se soupeřkami, ale také s tím, aby se udržela ve své váhové kategorii. Před listopadovým mistrovstvím republiky například shazovala kilo a půl. "Byla jsem děsně hladová a navíc nervózní, jestli váha bude sedět. Není to nic příjemného," svěřuje se.
Není proto divu, že občas před závody dochází mezi dívkami kvůli váze ke kuriózním situacím. Při ranním vážení například zjistí, že potřebují shodit dvacet deka, a to je problém.
"Holky potom nejí, zabalí se do pěti mikin, aby se vypotily. A takhle navlečené jdou skákat přes švihadlo, dokud se nedostanou přesně na šedesát kilo."
Na tréninku ze sebe všechno vymlátí
Zranění při boxování se napohled velmi křehká blondýnka nebojí. "Měla jsem zatím všehovšudy asi tři monokly a otřes mozku, to se mi ale stalo během tréninku. Jinak žádný zlomený nos," líčí pohodovým hlasem, jako by právě popisovala, co si dala k snídani.
Palce jí drží celá rodina - strýc i dědeček prý dokonce dříve také aktivně boxovali. "Akorát mamka nebyla úplně nadšená, ale už je to lepší. Myslím, že teď je na mě pyšná," říká mladá boxerka.
A kromě toho, že Hlavatá sbírá úspěchy na mistrovstvích republiky, má pro ni box i další výhody. Pomohl jí údajně k duševní vyrovnanosti. "Mám pocit, že si nemusím nic dokazovat. Jdu na trénink, tam ze sebe všechno vymlátím a je mi dobře," vysvětluje.
Kdyby ji prý někdo napadl v osobním životě, doufá, že by se o sebe dokázala postarat. "Občas mě napadne, že bych snad dokonce i chtěla být napadena," směje se v nadsázce.
"Zajímalo by mě, jestli bych se ubránila. Kdyby to byl dvoumetrový chlap, tak si moc nevěřím, ale pokud by to byl někdo velký jako já, tak by to snad nebyl takový problém. Já se ničeho nebojím, snad jenom hadů," uzavírá s úsměvem čerstvá mistryně republiky.
