Spousta jeho kamarádů si ťukala na čelo a Michalíka od jeho úmyslu zrazovala. Osmadvacetiletý český reprezentant se přesto nedal a na "stará kolena" vstoupil do armády. Z civilního zaměstnance armádního sportu se tak stal voják z povolání.
"Asi jsem k tomu dospěl věkem," odpověděl Michalík na otázku, co ho po tak dlouhé době, kdy závodí v barvách pražské Dukly, přimělo obléci uniformu.
Přiznal, že podobnou nabídku už kdysi měl. Tehdy jí z důvodů studia na elektrotechnické fakultě v Plzni odmítl. Letos už se nebránil. "Byl to oboustranný zájem. Nakonec jsem podepsal 15. září a už za dva týdny jsem rukoval do Vyškova," dodal šestý muž letošní olympiády, který se v přijímači potkal se svým reprezentačním kolegou Ondřejem Polívkou.
Na závody si jel odpočinout
Jenže na vojně se zpočátku dlouho nezdrželi. Už pár dní po nástupu zamířili oba pětibojaři na finále Světového poháru do Portugalska.
V závěrečném závodě sezony skončil Polívka druhý a Michalík patnáctý. "Snad poprvé jsem si jel na závody odpočinout," vtipkoval Michalík, který si na vojenský dril zvykl poměrně rychle.
I když začátky nebyly jednoduché. "Jsem zvyklý spát a odpočívat. Proto byl pro mě problém udržet režim krátkého nebo vůbec žádného spánku," usmál se.
Na vojně vstávali každý den v půl páté.
Snídaně, fasování zbraní, hurá do terénu. Střelby, cesta zpátky, čištění zbraní. Další program na učebně, spát se chodilo v jednu nebo ve dvě po půlnoci. Absolvoval kurz přežití. "Když jsme měli štěstí, spalo se čtyři pět hodin. Když ne, tak dvě a půl," vysvětlil rodák z Plzně. O víkendech si vše vynahradil. "Jezdili jsme domů, ale tam se všechno muselo dospat."
Stejně jako ostatní si i Michalík prožil svou krizi. "Říkal jsem si, že jsem na tom blbě. Ale když jsem se podíval na ostatní, tak to nebylo zase tak hrozné."
Těžil z fyzičky vrcholového sportovce
Mezi čtyřmi stovkami armádních nováčků mohl využít svou fyzičku vrcholového sportovce. "Určitě to bylo trošku znát. Ale když jsme pak pomáhali kolegům například s jejich věcmi, tak se ty rozdíly zase velmi rychle smazaly."
Mezi pětibojaři platí Michalík za velmi dobrého střelce. Na vojně však vyměnil svou pistoli za samopal. Ale i tady exceloval. "Se střelbou jsem problémy neměl," pochlubil se.
Po této zkušenosti přiznal, že by mohl mít výhodu v novém formátu pětiboje, v němž se od nového roku spojí závěrečný běh se střelbou. "Možná budu jediný takhle připravený. Cvičili jsme se samopalem přískokama, na bojišti. Takže budu zvyklý běhat se zbraní," dodal Michalík, jehož bavilo házet granáty. "Byla to docela sranda."
Zda vojenský výcvik, který před ním absolvoval například jeho reprezentační kolega David Svoboda, oštěpařka Barbora Špotáková nebo lyžaři Martin Koukal s Dušanem Kožíškem, dokáže využít ve svém sportu, ale zatím neví.
"Uvidíme, až zase začnu trénovat. Možná ten dril a vytrvalost zúročím. Myslím, že i po psychické stránce budu odolnější," domnívá se bronzový medailista z mistrovství světa 2003.
Tříměsíčním výcvikem ale rotmistrovi Michalíkovi vojenské povinnosti neskončí. Dalšími vzdělávacími kurzy by měl postupně zvyšovat svou kvalifikaci a postupně získávat další frčky. "Tak o tohle jsem se zatím nezajímal," uzavřel s úsměvem Michalík.
