Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Nejsem vyhořelá troska. Poperu se s nejlepšími, tvrdí krasobruslař Verner

NA KOLENOU. Tomáš Verner v olympijském závodě ve Vancouveru. | foto:  Michal Růžička, MAFRA

1 2010
Co se to stalo? V lednu 2008 byl krasobruslař Tomáš Verner v Záhřebu evropským šampionem. O dva roky později skončil devatenáctý na olympiádě. Má za sebou sezonu temnou jako černočerná noc. Bojuje s vlastním tělem i s pochroumanou psychikou. Přemýšlí, kde udělal chyby. Ale odmítá se vzdát.

Jak vymýtit zlé vzpomínky? Tomáš Verner si naplánoval terapii měsíčního čištění hlavy od krasobruslení. Jezdí na in-linech, hraje squash, tenis, bowling, chodí do školy. Světový šampionát v Turíně takřka nesledoval, spolukomentování pro Českou televizi odmítl. A trenérům oznámil, že na novou sezonu se ještě připravovat nechce. "Nejdřív si chci všechno srovnat v hlavě," tvrdí.

Jednoduchá otázka, složitá odpověď: Co tedy bude s vámi dál?
(přemýšlí) Ještě jsem se nerozhodl. Najisto mohu říci jediné: Další sezona přijde. Nehodlám končit.

Copak jste přemýšlel i o konci?
To ne. Jen jsem slyšel, že na mistrovství světa se krasobruslaři ptali, jestli jsem už skončil nadobro. Jenže já sám jsem se ještě neodepsal. Jen ve mně pořád převládá smutek a rozhořčení z celé sezony.

Nejradši byste ji celou vymazal z paměti?
Nebo hodil za hlavu. Nebude se mi vnitřně dobře bruslit, pokud zůstane z toho pokaženého roku něco, co mi ho bude připomínat. I proto bych chtěl obě své jízdy sestavit úplně nově.

V minulosti jste dokázal přiznat chyby. Jaké jste udělal letos?
Pár špatných rozhodnutí. Po nemocech jsem bezhlavě odjel na závody, kam jsem jet neměl: finále Grand Prix a mistrovství republiky. Jsem závodník, chtěl jsem závodit. Odmítal jsem si přiznat, že nejsem připravený. Ani trenéři mě bohužel nedokázali zadržet.

TOMÁŠ VERNER ve volné jízdě ve Vancouveru.

A pak? Problémy se na sebe nabalovaly jako sněhová koule? Byl jste neustále nemocný, výsledky nepřicházely, a proto začala znovu haprovat i psychika?
To je naprosto přesné. Odmalička jsem toužil být ve sportu výjimečný. Šestá sedmá místa pro mě výjimečná nejsou. Ubírají mi hnací motor. Zvlášť když cítím, že schopnosti mám, že nejsem vyhořelá troska. Ubíjelo mě to v hlavě.

Tím, že jste o svých problémech přemýšlel víc, než je zdrávo?
Už na finále Grand Prix. Tam jsem v krátkém programu skočil nejlepší kombinaci čtverného a trojitého toeloopa v této sezoně na světě. To je v tabulkách zaznamenáno, dostal jsem za ni 15,8 bodu. Tolik nedali letos ani Pljuščenkovi. Ale vzápětí přišly mé dvě chyby a hned jsem začal dumat: Nemáš na to, na ty kluky nestačíš.

Načež jste na olympiádě padl až na 19. místo. Skutečně jste na tom byl tak zle?
Připadal jsem si roztěkaný, nejistý sám sebou. Daleko víc než obvykle jsem koukal po ostatních – co dělají, jak skáčou. Jako bych doufal, že nebudou dobře připravení, a já tím pádem budu mít šanci.

Po návratu jste si sedl na kafe s Marianem Jelínkem, koučem hokejistů Plzně, a bavili jste se o psychologii. Co vám poradil?
Řekl mi: Kdybys byl typem člověka, kterého výkon soupeře nabudí k ještě lepšímu výkonu, dívej se na ně. Pokud jsi však typem, který zkoumá, co se komu nepovedlo, tak se koukat nesmíš. Musíš se soustředit jen sám na sebe.

Vernerova olympijská čtyřletka

Co se mu povedlo

  • titul mistra Evropy v Záhřebu 2008, stříbro ve Varšavě 2007
  • 2x čtvrtý na mistrovství světa: 2007 a 2009
  • 3x druhý v závodech Grand Prix, 2x se probojoval do finále Grand Prix, což znamená být mezi šesti nejlepšími krasobruslaři na světě
  • získal pevné zázemí v německém Oberstdorfu i silné sponzory v Česku


Co se mu nepovedlo

  • až 19. místo na olympiádě Vancouveru 2010
  • psychický kolaps ve volné jízdě na MS 2008 v Göteborgu: propad ze 4. na 15. místo
  • podobné selhání v Helsinkách na ME 2009: propad z 2. na 6. místo
  • série nemocí, která zničila jeho olympijskou zimu

Přesto jste vzápětí vzdal mistrovství světa. Sváděl jste velký vnitřní souboj?
Při jednom tréninku jsem se skoro pohádal s trenéry. Tehdy mi Michal Huth řekl, že se mu se mnou těžko pracuje, protože ho ignoruju. Snažil jsem se vysvětlit: Tak to není, jenže já teď mám v hlavě jedinou věc: mistrovství světa ano, či ne? Mám to zkusit? Mám na to? Když do Turína nepojedu, budu vypadat jako zbabělec. Zato když tam pojedu a předvedu totéž co na olympiádě, bude to průšvih.

Co rozhodlo pro variantu nejet?
Že jsem si řekl: Celou sezonu jsi padal níž a níž a pořád sis namlouval, že už jsi na dně a že se z něj odrazíš. Jenže co kdybych v Turíně padl ještě hlouběji? To jsem neměl zapotřebí. Tak jsem si naplánoval: Seberu se, rozeberu chyby, a teprve až budu psychicky připravený, vrátím se na závodní led.

V průběhu světového šampionátu jste se utvrdil: Udělal jsem dobře?
Určitě. To tvrdím, i když jsem přenosy takřka neviděl. Chtěl jsem na krasobruslení na chvíli zapomenout. Pořád jsem trochu naštvaný.

Na co?
Že je to nespravedlivé. Že jsem tři roky dřel a někam se hrabal a v roce, kdy jsem měl všechno zúročit, nemám nic.

Krátká jízda českého krasobruslaře Tomáše Vernera. (16. února 2010)

Krasobruslení je nespravedlivé.
Já vím... Byl jsem si teď sednout s kamarádem, badmintonistou Petrem Koukalem. Dodával mi odvahu. Povídal: Hele, nemysli si, že jsi zvláštní tím, co tě potkalo. Stojíš jen v řadě ostatních, co spadli na dno a pokusili se vrátit. Teď je ti aspoň jasné, že musíš něco změnit.

Co změníte?
Pokusím se přípravu zefektivnit. S celým naším týmem jsem hodně cestoval. Do Německa, na kempy do Švédska, do Finska. Chci se víc koncentrovat na sebe než dbát na tým bruslařů kolem mě. Od doby, co v něm není Carolina (Kostnerová), je mi stejně dost jedno, kdo vedle mě bruslí.

Tolik vám Carolina chybí?
Moc. Co odešla do USA, šla atmosféra strašně dolů. Motivovali jsme jeden druhého. Když já byl dole, vytáhlamě nahoru, a naopak.

S psychikou jste vždy bojoval. Přečtu vám jednu citaci z rozhovoru, který jsme dělali před osmi lety. Tehdy jste řekl: Každý mi říká, že musím vyhrát mistrovství republiky. Lidi to myslí dobře, ale mně vrtá v hlavě, když slyším, že něco musím.
To jsem přesně já. Při psychologickém testu mého charakteru mi nedávno vyšlo, že absolutně nesnáším slovo MUSET a vnitřně s ním bojuju. Naopak že slova RADOST a ZÁBAVA, to jsem já. Ale právě ta radost se z mého bruslení vytratila. Bylo tam příliš toho MUSÍŠ.

Tomáš Verner

Jakmile jste se stal v Záhřebu 2008 mistrem Evropy, najednou jste na každé další akci cítil, že tu medaili musíte mít znovu?
No jasně, lidé s ní počítali. Já sám chtěl medaile z mistrovství světa a olympiády tak moc, až jsem si říkal: Když si ji neodvezu teď, tak kdy?

Ještě není pozdě. Ačkoliv na příští olympiádě v Soči by vám bylo už 27 let.
Což je vysoký věk na krasobruslaře, pokud nezávodí v párovkách. Pro mě jsou olympiády cosi báječného, chci do Soči jet. Klíčové však budou nejbližší dva roky a můj zdravotní stav.

Už jste zjistili, co způsobilo v této sezoně sérii onemocnění?
Sice mám od všech odběrů krve žíly rozpíchané jak feťák, ale pořád hledáme. Jediný můj závažný problém je nedostatek hemoglobinu, jsem skoro na hranici chudokrevnosti, což může snižovat imunitu. Ale takový jsem byl odmalička a přitom jsem sportoval o sto šest. Tohle mě neodradí. Dál se chci prát s těmi úplně nejlepšími, o medaile. Povím vám, někdy až závidím Michalu Březinovi.

Co mu závidíte?
Že mu to jde tak lehce od ruky. Přijde, zajede ve vypjaté soutěži dva čisté programy a je to, šup, už je výsledkově nahoře. Tohle já hledám. Dva čisté programy v jednom závodě. Až se mi je povede najít, budu šťastný.

Tomáš Verner na kolečkových bruslích.Tomáš Verner na kolečkových bruslích.
Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze