Fanoušci a novináři měli v anketě na výběr z šestnácti nominovaných zápasů. Hlasovali v uplynulých dvou měsících na internetové stránce WTA.
Ve finále v roce 1992 Selešová proměnila v 18. hře třetího setu až šestý mečbol poté, co Grafová zahrála forhend příliš nízko a míček se jí o pásku vrátil do kurtu. Grafová pak těsnou porážku oplakala a Selešová přiznala, že si vítězství zasloužily obě.
"Byl to velice kvalitní a napínavý zápas od začátku až do konce. Prohrávala jsem 3:5 a vybojovala si šanci vrátit se do zápasu," vzpomínala na dramatickou koncovku Grafová. "Co si dodnes dobře pamatuju je, jak mě tehdy fanoušci podpořili," dodala legendární tenistka, jež před měsícem porodila svému manželovi Andremu Agassimu druhé dítě.
Duel z roku 1999 přinesl velké zklamání tehdy osmnáctileté Hingisové. Švýcarka, která byla považována za favoritku, ve druhém setu za stavu 2:0 tvrdila, že její return skončil na čáře. Když hlavní rozhodčí nemohl najít na antuce stopu, přešla na polovinu soupeřky, aby označila místo. Za to dostala trest v podobě jednoho fiftýnu, protože už předtím byla za rozlámání rakety napomínána.
Hingisovou postih rozhodil. Grafová pak v závěru druhého a úvodu třetího setu vyhrála šest her v řadě. Švýcarka se pokusila vzpamatovat přestávkou a odešla z kurtu na toaletu. Grafová se mezitím bavila spolu s diváky mexickou vlnou. První mečbol Němky Hingisová zažehnala pomocí podání spodem á la Michael Chang.
Prohru ale neodvrátila a v slzách utekla do šaten. Na slavnostní ceremoniál ji musela přivést matka. "Chtěla bych fanouškům poděkovat, že tento zápas vybrali. Vzpomínám si, že to nebyl ten úplně nejlepší tenis v historii, bylo to ale ohromně vzrušující," připomněla duel, který bezprostředně po jeho skončení označila za nejbláznivější, jaký kdy hrála.
"Bylo to úžasné o to víc, že jsem hrála první finále grandslamového turnaje po operaci kolena a až do toho kritického momentu jsem nebyla na takové úrovni jako jindy," dodala.
V nabídce WTA byla i tři nezapomenutelná utkání, v nichž zazářila Martina Navrátilová, včetně finále US Open z roku 1981. Tehdy Američanka českého původu prohrála zápas, v němž se poprvé na velkém turnaji rozhodovalo ve zkrácené hře, s Tracy Austinovou 6:1, 6:7 a 6:7. Nechybělo ani wimbledonské finále z roku 1970.
Nejdelší souboj o ženský titul v historii londýnského turnaje vyhrála Margaret Courtová nad Billie Jean Kingovou za dvě hodiny a 27 minut 14:12 a 11:9.
