|
SOUTĚŽIT O KNIHY O LOŇSKÉ SEZONĚ FORMULE 1 A DALŠÍ CENY MŮŽETE ZDE |
Jak jste se dostal k fotografování formule 1?
Můj současný šéf Petr Dufek mě našel podle inzerátu. Zavolal mi, já jsem přišel a ukázal mu svoje školní fotky. Tak jsem hned v osmnácti fotil první tiskovou konferenci Tomáše Engeho. Takže ho fotím od prvního závodu. Petr Dufek ho, stejně jako mě, objevil a umožnil mu jezdit za tým Světa motorů.
Kdy jste byl poprvé na závodech formule 1?
V roce 1992 jsem se dostal na Velkou cenu Maďarska na Hungaroring. Byl jsem tam jako záchranář Narexu. Prostě jsem si lehl pod svodidla, a tak trochu ilegálně fotil. Poté jsem začal jezdit na závody F1 pravidelněji. Musel jsem se ale akreditovat na každou velkou cenu zvlášť a nemohl jsem na nejlepší místa na trati, do boxů a na boxovou zeď. Loni jsem získal poprvé plnou akreditaci na celý rok. Má ji jen 85 fotografů na světě a předchází ji zdlouhavý schvalovací proces. Najednou se mnou i ti nejlepší začali jednat jako rovný s rovným.
Příští rok vstoupíte už do své desáté sezony. Dostal jste se někdy do nebezpečné situace?
Snad v roce 2000 v Maďarsku. Schumacher tam vylétl z trati a zkropil mě štěrkem. A trochu úzko mi bylo i po letošní Velké ceně Austrálie. Byl tam usmrcen traťový komisař, kterého trefilo mezerou v hrazení uvolněné kolo z vozu Jacquese Villeneuva. Dva okruhy předtím jsem stál na jeho místě. Jinak si myslím, že mnohem nebezpečnější je rallye. V mnoha místech na trati tam ochrany zcela chybí.
Kde je fotograf při závodech formule 1 nejvíce ohrožen?
Největší nebezpečí asi hrozí při trénincích. Tam je, narozdíl od závodu, povolen vstup do boxů a fotografové pobíhají mezi auty. Někdo tam může nečekaně vjet a... ale nepamatuji si, že by byl nějaký můj kolega vážně zraněn.
A při vlastních závodech?
To uličku v boxech každý na začátku pouze překročí a jde na své vyhrazené místo na boxové zdi. To je elitní místo pro závody formule 1 a každý z 85 fotografů, kteří mají akreditaci na všechny závody F1, na ní může jen jednou ročně.
Je ještě jiné, VIP místo pro fotografa F1?
První zatáčka. Po startu tam bývá na trati pěkná mela. Světové agentury si tam již den předem vylepují své značky, aby se jim tam nikdo nepostavil. A důležité je, že to všichni respektují. Nikdo by si nedovolil postavit na již obsazené místo.
V tom vidím rozdíl oproti fotografům v České republice. Když jsem na podzim fotil u Karlova Mostu Häkkinena, tak se všichni tlačili dopředu. Několikrát mi někdo prostě vlezl před objektiv. Naprostý amatérismus a bezohlednost. To by se mezi fotografy v cizině nestalo.
Co považujete za svou nejlepší fotografii ze závodů formule 1?
V roce 1994 jsem udělal na Hungororingu jiskření. Našel jsem si tam místo, kde lítalo od kol nejvíc jisker a fotil to. Potom to hodně bylo v kalendářích a v jiných materiál. Bohužel ta fotka se ztratila a už ji nemám. Možná proto si ji tak vážím.
Nejfotogeničtější jsou havárie, ale na ty jsem zatím neměl "štěstí". Až loni se mi podařilo vyfotit, jak Burti s prostem zezadu narazil po startu od Schumachera. Jeho let vzduchem byl úchvatný.
Které auto se nejlépe fotí?
Začal bych tím, kdo se fotí nejhůře. Je to jednoznačně Michael Schumacher. Jede tak plynule, až je to nezajímavé. Umí přejíždět obrubníky tak, že ho to ani trochu nevyhodí.
Nejlépe se mi fotografují piloti s agresivním stylem jízdy. Jako například Villeneuve, Montoya. A Tomáš Enge v F3000. Ten ve formuli 1 jezdil úplně jinak. Nenajížděl naobrubníky, od zatáček brzdil opatrně. Jako by se bál.
A když jezdec vystoupí z vozu?
Zachytit Michaela Schumachera je velmi těžké. Neustále se kolem něj tlačí spousta lidí, všichni ho honí. Kolikrát je musí odrážet rukama. Naproti tomu Button nebo Alonso klidně zapózují. Nechají si říct, co mají dělat. Prostě touží po popularitě.
U jezdců, kteří přišli z Ameriky je vidět jiný přístup. Tam musí více komunikovat s médii. Například Montoya je velice přístupný. Vyloženě mediální typ. V CART si mohou diváci koupit lístky i do boxů. Vidí častěji jezdce i vozy. Ve formuli 1 se vytváří jakýsi umělý mýtus jezdců.
Hodně sympaticky na mě působí Räikkönen. Rád si s každým pohovoří. Z toho také plyne jeho popularita a oblíbenost mezi novináři. Tato vlastnost například chybí jeho bývalému týmovému kolegovi ze Sauberu Heidfeldovi.
A jak je vstřícný Tomáš Enge?
Tomáš Enge je milý a přístupný. Snad jen při poslední velké ceně sezony v Suzuce nechtěl mluvit. Po havárii v tréninku se snažil hodně soustředit. Šel jsem za ním do boxů, ale on se nechal svou přítelkyní Petrou zapřít (smích).
Který vůz formule 1 je nejfotogeničtější?
Nejlépe se mi fotí jordan. Jeho výrazné žluté barvy krásně svítí a jsou hodně vidět. Zajímavý je jaguar. Je to měňavé auto. Ta jeho perleťová zeleň vypadá pod každým světlem jinak.
Nejhůř se fotografuje bílý BAR a černé minardi. Jsou velmi nevýrazné. Ideální také není tmavě modrá barva prostu. Musí být dobře nasvícen.
Záleží i na počasí?
Určitě. Nejatraktivnější fotografie vznikají za deště. V roce 2001 pršelo pouze v Malajsii. Já jsem měl ale smůlu. Déšť padal jen na polovinu okruhu a já byl na té suché. Takže jsem z toho nic neměl. Pršelo dokonce jen na polovinu boxů. Takže některé týmy zůstaly v suchu a jiné mokly.
Déšť jsem zažil před dvěma roky v Silverstonu. To je ten památný závod, na který se kvůli rozbahněnému okolí nedostala polovina diváků. Při tréninku se spustil takový liják, že všichni fotografové se šli schovat a já tam stál úplně sám a fotil.
Který okruh je pro fotografa nejpřitažlivější?
Nejkrásnější scenérii má Monako. Formule 1 ve městě vypadají opravdu skvěle. A Velké cena Kanady. Fotím okruh a za ním se tyčí marakodrapy a z tribuny je vidět řeka.
Vlastně všechny zámořské Velké ceny jsou pro fotografa mnohem pohodlnější než evropské. Jezdci na nich nemají motorhome a nemají se kam schovat. V Austrálii musí například pobývat na trávníku za boxy jen pod slunečníky. My se mezi nimi můžeme volně pohybovat.
Ještě bych se vrátil k tomu Monaku. Je to jedno velké bludiště. Je tam mnoho nadchodů a podchodů. Když jsem tam byl poprvé, několikrát jsem se ztratil.
Kolik váží výbava fotografa pro závod formule 1?
S sebou si vozím tak třicet kilo. Něco si nechám ve skříňce a po trati nosím tak 15-20 kg.
Mám s sebou dva foťáky - digitální a normální, pět objektivů, blesky, dobíječky, baterky... Digitalem nefotím rád. Na negativ jsou vždy kvalitnější obrázky.
 Tomáš Enge si již při svém druhém závodě ve formuli 1 dovolil dělat obličeje za zády svého šéfa. |
 Tomáš Enge si od otázek reportérů neodpočinul ani u obědu. |
 I do Spojených států si našli cestu čeští fanoušci. |
 Pilot Arrowsu Enrique Bernoldi brzdí při Velké ceně Německa co mu síly stačí. |
 Jezdec Benettonu Jenson Button vyjíždí po výměně pneumatik z boxů. |
 Mechanici Jordanu se činí při výměně pneumatik během Velké ceny Velké Británie. |
 Michael Schumacher při velké ceně Belgie v zatáčce La Source. |
 Jeden z williamsů krouží po okruhu Catalunya v Barceloně. |
 Pod ranní oblohou dostával bílý monopost BAR nečekané barvy. |
 Nejhrozivější moment sezony nastal při Velké ceně Německa na Hockenheimringu. Pilot Prostu Luciano Burti nabral zezadu Michaela Schumachera, poničil jeho ferrari a pak už jen letěl vzduchem. |
 V okamžiku nehody začaly vzduchem lítat stovky úlomků obou monopostů |
 Oranžový vůz Arrows Enrique Bernoldiho se létícímu stroji Prostu jen těsně vyhnul. |
 V tomto momentě již Luciano Burti netušil, kde je nahoře a kde dole. |
 Na prudce brzdící arrows Bernoldiho právě dopadá kolo z havarovaného monopost prost. |
 Očesaný monopost Burtiho se definitivně loučí s tratí a Bernoldi v arrowsu může děkovat bohu, že mu kolo dopadlo jen těsně vedle hlavy. |
 Tomáš Enge jede poprvé v životě ve formuli 1. Rok 1999 a Jordan. |
 Tomáše Engeho přivítal při jeho první Velké ceně formule 1 v italské Monze i sám Michael Schumacher. |
 Němečtí fanoušci formule 1 prožívali v sezoně 2001 dilema: Michael Schumacher a Ferrari nebo Ralf Schumacher a Williams? |
 Michael Schumacher ve ferrari během tréninků na Velkou cenu Itálie formule 1. |
 Ač si mclareny zkracovaly trať, kde to jen šlo, na Ferrari prostě v roce 2001 nestačily. |
 Nečekaně šťastně se tvářil mistr světa Michael Schumacher, když ho po Veklé ceně Kanady zkrápěl na stupních vítězů šampaňským jeho mladší bratr Ralf. |
 Pilot Jordanu Jarno Trulli při Velké ceně Belgie 2001. |
