V mužstvu samý Čech, na střídačce český trenér, na ledě obrovská reklama Škodovky, české vlajky plápolají v hledišti, které nedávno vylepšila stavební firma z Mostu. Na dámském záchodě na stadionu je rtěnkou na zdi napsaný vzkaz pro brankáře Oldřicha Svobodu: Oldo, miluju tě! - pochopitelně česky. Těžko uvěřit, že něco takového se odehrává v srdci Německa, ve skoro milionovém Essenu. V zemi, která oddaně miluje kanadský hokej a kde je český hokejista považován za tvora, který se bojí rány, a když může dát gól, tak ještě bůhvíproč přihrává. V žádném jiném klubu v nejvyšší německé soutěži by se nic podobného nemohlo přihodit. Nabídnout trenérské angažmá Čechovi a ještě na krajanech postavit tým, to by si všichni ťukali na čelo. Jenže ESC Moskitos Essen je něco jiného. Klub totiž vytáhl z hlubin zapomnění, odkudsi ze čtvrté ligy, až na vrchol jistý Jan Benda, vrstevník Ivana Hlinky z Litvínova, odkud ovšem odešel do ciziny jako dorostenec. A Benda má v klubu klíčové postavení: je hlavním trenérem a zároveň má pravomoci generálního manažera. Takhle si nestojí žádný jiný trenér v německé lize. Kromě toho je jedním z pěti majitelů klubu. "Jsem Čech a každý tady věděl, že jsem. Tak jsem si řekl, přece nebudu hrát hokej s Kanaďanama," popisuje původní myšlenku Benda. "Tady když někdo mluví anglicky, automaticky si všichni myslí, že umí hokej." Než se dopracoval k současnému stavu, trvalo to pět let. Začal opatrně, angažoval nejdřív nenápadné Čechy s německými pasy, později přišli matadoři Bedřich Ščerban a Jiří Šejba. Zejména mistr světa z roku 1985 měl zpočátku problémy. "Šejba někoho krásně objel, mohl už střílet, ale ještě nečekaně přihrál," líčí Benda. "Jenže Němec to nečekal, puk mu třeba přeskočil hokejku a lidi začali pískat. Pískali na Šejbu! Hrůza!" Ale mužstvo vyhrávalo a Češi přibývali. Essen postoupil až do 1. bundesligy, druhé nejvyšší soutěže v Německu. Ale v play off předloni jako favorit nečekaně vypadl v prvním kole a všechny problémy byly naráz zpátky. Někteří lidé z vedení, diváci a novináři volali: "Zpátky ke kanadskému stylu!" Benda tehdy vystoupil v televizi a rezolutně sdělil: "Na mém konceptu se nic nemění! Já s Kanaďany hrát nebudu. Uvědomte si, že do Německa chodí jen průměr. Když Kanaďan něco umí, tak přece zůstane doma." Další rok už mužstvo bundesligu vyhrálo a vedení se rozhodlo, že se přihlásí do profesionální DEL (Německé hokejové ligy). Jenže to je uzavřená soutěž a nováček potřebuje překonat několik překážek. Musí vyhrát bundesligu, musí mít hodně peněz a velký stadion, být z velkého města a dvě třetiny klubů musí v hlasování souhlasit. A zase hrozila česká otázka: Rosenheim poslal ostatním klubům fax, v němž varoval, že Essen chce hrát s českým týmem a Češi, jak přece každý ví, nehrají do těla, jsou bábovky a vůbec, kazili by nám ligu. Byl to boj. "Vzali jsme to přes politické strany," líčí Benda. "Křičeli jsme: vyhráli jsme, máme prachy i stadion, ale oni nás nechtějí!" Nakonec hlasovaly pro přijetí "českého Essenu" dvě třetiny klubů, přesně tolik, kolik bylo potřeba. Pokud se Essenu v této sezoně alespoň trochu povede, má už Jan Benda plán na další rok. Je vám asi jasné, co má za lubem. Postaví mužstvo ze samých Čechů. A už se nemůže dočkat.
8. listopadu 1999
