Kevin Garnett, basketbalová legenda NBA, jen hleděl na muže, který ho zpovídal - a pak pronesl: „Hele, radši běž domů a spal všechno, co máš na sobě. I boty a ponožky.“
Ten rychle opáčil: „Fakt si nemůžu vůbec nic nechat?“
Leč Garnett byl nekompromisní: „Ne. Nic.“
Podobné dialogy se již nikdy neodehrají, neboť Craig Sager zemřel ve čtvrtek v 65 letech na leukemii. Kondolovali nejen šéf NBA Adam Silver a legendy typu Magica Johnsona, Larryho Birda a zástupy dalších basketbalových ikon, ale také americký viceprezident Joe Biden. Co je z českého pohledu takřka nepochopitelné, vypadá v USA úplně jinak.
FEŠÁCI Z WASHINGTONU. Jason Smith, Kelly Oubre Jr. a Tomáš Satoranský se před utkáním s Detroitem rozcvičují v pestrobarevných tričkách. Jejich úbory byly připomínkou zesnulého televizního reportéra Craiga Sagera.
Craig byl přeslavným basketbalovým reportérem. Jediným svého druhu. Institucí. Dokázal si vybudovat image jako málokterý novinář. Skoro jako Forrest Gump se mihl u spousty zásadních sportovních událostí včetně olympiád, ale basketbal byl jeho pravou láskou.
„K NBA patřil tak jako trenéři či hráči. Liga bez něj už nikdy nebude stejná,“ napsal Larry Bird.
První věcí, kterou Sager zářil, byl jeho outfit - doslova. „Nemůžete se na něj podívat moc rychle. To při všech těch barvách nejde; je potřeba dopřát očím trochu času, aby si zvykly,“ říkal kdysi kouč San Antonia Gregg Popovich.
Výstřední, ba bláznivé obleky byly Sagerovou značkou: snažil se nikdy nevystupovat dvakrát v totožné kombinaci a podle CNN měl na sto párů bot...
Ale jen tohle z vás ikonu neudělá. Tak jako jiný televizní excentrik Don Cherry, jehož životním úvazkem je pro změnu hokej, byl i Sager nepřehlédnutelný především kvůli svému stylu. Nikdy nenudil. Byl oblíbený. Rád se ptal a ptal se dobře. Měl rád lidi - a oni milovali jej.
Připomínka zesnulého televizního reportéra Craiga Sagera v podání Milwaukee Bucks.
Jabari Parker (vpravo) a Jannis Antetokunmpo z Milwaukee oblékli na rozcvičování trička na zesnulého televizního reportéra Craiga Sagera.
Jeho příběh v mnohém připomíná osud jiného slavného sportovního žurnalisty Stuarta Scotta. Ten byl pro změnu průkopníkem na stanici ESPN, a když loni v pouhých 49 letech podlehl rakovině, vyjádřil smutek i Barack Obama.
Rovněž Sager vážně onemocněl: leukemií. Vzhledem k jeho životu a povaze to pak ani nešlo jinak, z jeho boje se stala věc veřejná.
Zmíněný Gregg Popovich, tvůrce basketbalové dynastie Spurs, rozhovory na palubovce bytostně nenávidí; i se Sagerem prohodil kolikrát dost kyselé hlášky.
Ale když jej předloni zpovídal Craig Sager junior, Popovich mu jímavě vyprávěl: „Děláš dobrou práci, ale raději bych tu měl tvého tátu. Craigu, chybíš nám, jsi důležitou součástí našeho světa. Chci tvůj zadek vidět zpátky u hřiště. A budu hodný, slibuju!“
Craig Sager na momentce ze srpna 2016, kdy intenzivně bojoval s leukémií.
USA s dojetím sledovaly Sagerův boj a jeho blízcí oceňovali, jak se rval. „Kdyby tohle dokázal každý, žili bychom v lepším světě,“ uvedl nyní smutně Popovich. Proto NBA sáhla k dost nebývalým poctám.
Místo toho, aby se na pažích objevovaly černé pásky, se basketbalisté vystrojili strakatými tričky, což bylo svérázným poděkováním svéráznému muži.
Patrně nejlépe vše vystihl Steve Kerr, kouč loňských šampionů Golden State Warriors a Sagerův bývalý parťák, komentovali spolu osm let: „Je to smutný den pro NBA. Ale nikdo nemiloval život víc než Craig. Miloval svoji rodinu a přátele, miloval ovšem i pivo, golf a atmosféru v arénách. Cítíme s jeho nejbližšími a truchlíme, ale místo minuty ticha by si zasloužil minutu radosti.“
Hala začala bouřit a tleskat. Místo smutku dopřála milovníkovi života poslední pořádnou party.
