Hrajete očividně s chutí, takže končit zatím určitě nehodláte?
Nemůžu říct, že tohle je můj poslední rok, protože mě to stále baví. Ale tenhle rok teprve začal, tak uvidíme. Mám teď dobrou partnerku a tady v Austrálii je navíc taková fantastická atmosféra! Moc mě to tady zatím bavilo, lidí mě tu vždycky moc dobře přijali, takže když budu zdravá, za rok zde asi budu hrát zase. Trénink je sice těžký, ale pak přijde třeba takový vrchol, jako byl zápas na centrkurtu, a proti Sereně a Venus Williamsovým před plným hledištěm! To je přesně ten důvod, proč tenis ještě hraji.
Jak to děláte, že jste v takové kondici?
Určitě jsou to dobré geny, musím poděkovat matce a otci... A moje postava je tak akorát, že mi nic nejde moc doleva ani doprava, všechno je to přesně nastavené. Neměla jsem ani žádné potíže s klouby, a samozřejmě pracuji na kondici.
A jak přesně ta práce vypadá?
Není toho zase tolik, můj trénink je teď mnohem více soustředěný, a nemusím se tak dřít jako dřív. Když jsem zamlada začala hodně dělat kondičku, to jsem trávila šest hodin denně na fyzičce, hrála jsem tenis nebo basket, běhala na dráze, posilovala, prostě pořád něco celý den. Teď si zahraju dvě hodinky tenis, maximálně, a trénink maximálně hodinu navíc. A hlavně, trénik je teď daleko pestřejší. Nikdy není stejný, jako byl včera nebo předevčírem, pořád dělám něco jiného. Má trenérka si vymýšlí nové způsoby, takže mne to baví. Mám štěstí, že mám možnost platit někomu, kdo se o mne takhle výborně stará. Sama, kdybych to musela dělat, to už by mne nebavilo, dělala jsem to dvacet, třicet let. A pak hraji tenis, ještě mi za to lidi tleskají, a navíc za to dostanu peníze. To je přece pěkný život! Asi jsem si ten sport vybrala dobře...."
Hrajete v čepici s kšiltem dozadu. To vás inspiroval Hewitt?
Ne, nevidim přes ten kšilt! Ráda bych ho nechala vepředu, ale prostě přes něj nevidím....
Zkuste srovnat letošní Australian Open s tím prvním, kdy jste tady hrála?
Tehdy poprvé to bylo akorát přes Vánoce 1974/75, a to jsem tady byla sama, jediná Češka. Bydlela jsem v hotelu s Rusama, kteří tyto svátky neslaví. Na Štědrý den jsem prala prádlo, byly to ty nejhorší Vánoce, co jsem v životě zažila. Ale pak jsem se dostala do finále turnaje, což jsem musela, protože jsem potřebovala vyhrát nějaké peníze na letenku. Měla jsem totiž letenku jen sem, do Ameriky už mi jí nedali. Opravdu nevím, co bych tenkrát udělala, kdybych prohrála ve druhém kole! Bylo to asi jen 600 dolarů, to by na letenku ani nestačilo. Ale já jsem porazila Margaret Courtovou, na tehdejším druhém dvorci. I tenkrát tu bylo plno, lidi na tenis chodili, ale celý svět se na to nedíval, jako to je dneska.
Chybí vám, že tu není tráva?
Samozřejmě, protože to bych asi hrála aktivně tenis ještě trošku déle. Nevybrali nejlepší povrch, ten zdejší ve vedru měkne, a je hrozně horký. Jednou jsem tu hrála finále, bylo velký vedro, a když jsem šla po nízkém balonu a dotkla se kolenem země, spálilo mě to. Vždyť to jsou rozemleté pneumatiky... Pro tenis je to sice dobrý povrch, ale pro hráče není.
Co děláte, kromě toho, že si občas někam jedete zahrát tenis?
Když jsem v Aspenu, hraju hokej a lyžuju, jinak jsem stále na cestách.
Najde se na vaší cestovní mapě i jméno Řevnice?
Samozřejmě, byla jsem tam loni. Letos ještě nevím, kdy se tam dostanu. Moje sestra teď bydlí ve Švédsku, často se u ní scházíme i s mámou. Máme spíš sraz ve Stockholmu, než v Řevnicích, ale sestra se teď chce přestěhovat zpátky do Čech.
Nechtěla byste hrát čtyřhru s českou tenistkou?
Chtěly jsme hrát s Dájou Bedáňovou už v Sydney, ale ona byla zapsaná do Canberry a nepustili ji. Neměla jsem totiž zrovna deblovou partnerku, jelikož Světlana Kuzněcovová může hrát jen určitý počet turnajů, protože jí není osmnáct. Mejlovala jsem proto Dáje, ale bohužel už nemohla. Snad to jednou vyjde, ráda bych si s ní zahrála, vždyť jsem hrála s jejím otcem!
Co říkáte současnému ženskému tenisu?
Mám pocit, že všechny hráčky jsou velké, silné, a dávají do toho mnohem větší rány, než jsme dávaly my, ale chybí tomu ta pestrost. Ony ji nepotřebují, mohou klidně hrát od základní čáry, a nemusí ani na síť chodit. Vítězné údery zahrají i ze základní čáry. Raději bych viděla, kdyby opravdu zmenšily rakety, ne kvůli zhoršení úderů, ale aby nebylo možné dávat takovéhle hrozné rány. Když jsem dřív po dobré výměně šla na síť, tak mě prohodily jednou z deseti, teď je to padesát procent... Dnes tenistky stojí tři čtyři metry za základní čárou, a ještě můžou dát křížný prohoz - to s tou dřevěnou raketou prostě nikdo fyzicky nezahrál. Je to podobné jako v golfu, tam jsou přesně stanovené hole, tvar, dírky, míčky. My ale vlastně nemáme skoro žádná pravidla, jenom velikost. Současné materiály tolik pomáhají základním úderům, že je skoro nemožné chodit na síť a být tam úspěšný. Tak se hra přizpůsobila raketám, přináší sice výborné základní údery, ale variace tam chybí. A taky mi chybí Martina Hingisová. Ta to v té ruce má, hraje pestře.
Myslíte si, že se Martina na kurty vrátí?
Doufám, držím jí palce! Záleží ale na tom, jestli se jí do toho bude chtít, protože je to pro ní samozřejmě handicap. Trénuju teď s Michaelem Dejongem, on má skoro dva metry, a když natáhne ruku nahoru, tak má raketu asi o čtyřicet centimetrů výš, a do strany to je totéž. To je pro něho strašná výhoda. Martina je ještě menší než já, takže musí umět ještě o tolik víc než ty velké holky. Musí znovu tvrdě pracovat, jen nevím, jestli se jí do toho bude chtít, protože v ruce už se vylepšit nemůže. Může se vylepšit už jen fyzicky, zesílit a víc běhat. A musí si vylepšit servis. Jinak to nejde. Protože vysoké hráčky vyhrají tolik míčů jenom servisem. Kdyby začaly jenom z ruky hrát, tak Martina vyhraje víc, než prohraje, ale servis, to je hrozná výhoda.
Jaký je váš nejbližší program?
Teď budu hrát v Miami, potom možná v Palm Springs, nebo taky pojedu do Dubaje a do Dauhá, protože jsem tam nikdy nebyla.
Kdy se chystáte do České republiky?
Možná na jaře nebo v létě, spíš ale přijede máma za mnou. Ráda bych se tam podívala, mám tam dobré kamarády a kamarádky, ale teď mi ten tenis nějak zničil život.
