Navrátilová - bojovnice. Tak vás vidí dnes. Prozraďte, prala jste se už jako malá holka?
Ne moc často. Spíš jsem se zastávala těch, co se nemohli prát sami. Vždycky jsem bojovala za jiné lidi, taková je moje nátura.
Dnes hájíte práva homosexuálů, Afričanů, zvířat... Ale ne vždy vítězíte. Která z těch bitev vám připadá nejvíc beznadějná?
Každá, při které vidím, že uděláme krok dopředu a za pár let dva kroky dozadu. Třeba jako teď v Americe boj o právo na potraty. V Jižní Dakotě si matka musí dítě ponechat dokonce i v případě znásilnění. To je šílené! Jako bychom se vrátili do 18. století. Amerika má být zemí svobody, a přitom nám vláda víc a víc diktuje, jak se máme chovat a co si máme myslet.
Vy z toho obviňujete prezidenta Bushe, že? Když vyhrál volby, nosila jste smuteční šaty.
Vždyť on za to všechno skutečně může. On a jeho viceprezident. Uprostřed kapitalismu zavedli totalitární režim, který mi mentalitou připomíná komunismus. Neříkají nám pravdu. Všechno, i třeba ekologické záležitosti, vytrhávají z kontextu. A cenzura už zase funguje.
Mluvila jste o tom s Bushem?
(odtažitě) Ne, to ne.
Zve na audience do Bílého domu slavné sportovce. Vás ne?
(uchichtne se) Mě by rozhodně nepozval nikam.
Kdyby přece, co byste mu řekla?
Já bych tam nešla.
Máte mezi politiky hodně nepřátel?
Nevím. Když bojuju o rovná práva lidí, neměla bych mít nepřátele. Jenže někteří politici jsou myšlením opravdu v 18. století.
Perou se naopak jiní lidé za vás? Najdete zastání?
Ale jo. Když jsem kritizovala Bushe při interview na CNN, jejich reportérka na mě tehdy ostře zaútočila. Vykládala, že takové řeči nejsou patriotické a že bych se měla vrátit zpátky do Česka. Asi za měsíc ztratila džob, zmizela ze scény. Někdo mě tam asi měl rád.
A už jste také slyšela: Martino, moc nás těší, že za nás bojujete?
No jasně, hlavně od tisíců homosexuálů. Chodí za mnou, píší dopisy. Děkují mi, že jim moje otevřené postoje pomohly, aby se začali cítit lépe. Připadají si pak jako normální, správný lidi.
Zpovzdáli jste sledovala debatu o povolení registrovaného partnerství v Česku. Posteskla jste si, že v Americe je postoj k této problematice ještě horší. Proč?
Protože máme prezidenta, co slovo homosexuál nechce ani vyslovit. Myslím, že Klaus je s tím problémem daleko víc srovnaný. Jen mě zklamal, když se stavěl proti registrovanému partnerství a pořádně nevysvětlil proč. Zato Bush si myslí, že je rukou Boha, dokonce vykládá, že Bůh ho učinil prezidentem, aby šel do Iráku. V Americe máme takové nálepky na auta, jestli je znáte...
... myslíte Bůh ochraňuj naše vojska?
Přesně. A já říkám: Na koho by seslal Ježíš Kristus bomby? Samozřejmě na nikoho. Ale Bush řekl, že je syn Boha. Jak se s ním potom člověk může bavit?
Václav Klaus reagoval na vaše výtky?
Bez komentáře. Jenže s ním se dá aspoň normálně mluvit a jednat.
Rozproudila se tu také diskuse, zda registrovaní partneři mohou vychovávat děti...
... no samozřejmě, přece už to dělají!
Kdyby se vás někdo zeptal, proč to schvalujete, čím byste argumentovala?
Vždyť většinu dětí stejně vychovávají maminky, protože otcové pracují. Četla jsem, že je v Česku půl milionu dětí, o které se stará jen matka. Navíc, jak statistiky dokazují, jsou děti v péči homosexuálních párů skvěle připraveny na život. Kromě toho -heterosexuální rodiče bývají často celí překvapení, když se žena zničehonic ocitne v jiném stavu a čeká dítě. Homosexuálové se naopak na rodičovství dlouze připravují, osvojují si i děti, které nikdo nechce, mentálně či fyzicky handicapované nebo i s nemocí AIDS.
Sama jste uvažovala o adopci dítěte. Stále to platí?
Teď hraju tenis, napsala jsem knížku, mám spoustu psů a koček, vůbec toho je hodně. Ovšem tu adopci nosím v hlavě, to ano.
Stejně jako váš další plán: získat k americkému i české občanství? Prý se vše zpozdilo, protože na úřadech ztratili vaše dokumenty. Už máte kopie?
Zatím jen rodného listu. Musím znovu požádat o americká potvrzení, kdy jsem tam získala občanství, kdy mi dali zelenou kartu a tak. Nejsem moc často doma, abych mohla vše zařizovat. Sháním nějakou asistentku.
Podala jste si snad inzerát: Přijmu sekretářku?
No, hledám ji. Škoda, že si do Sarasoty nemůžu nějakou pozvat z Česka. Američané dělají pořád problémy s vízy.
Zrušila byste je?
Já ano. Jenže to vypadá, že Američani momentálně vůbec nechtějí, aby tam někdo přijel. Ambasády ve světě jsou oplocený, jsou tam policajti i vojáci a lidem říkají, aby ani o víza nežádali. Hrozná situace, to přehánějí.
Proč jste se rozhodla požádat o české občanství?
A proč ne? Kdybych utekla před rokem 1952, zůstalo by mi. Ztratila jsem ho z politických důvodů, chci ho zpátky.
Připadáte si z poloviny jako Američanka a z poloviny jako Češka?
Prostě jsem holka z Čech, mluvím česky a je mi tu příjemně. Taky se cítím doma v Americe, nakonec i jinde ve světě. Nejvíc však tady a v Americe.
Letos ještě u nás volit nemůžete. Kdyby to šlo, komu byste dala hlas?
Podle toho, co slyším, asi ODS.
Navzdory rozporům s Václavem Klausem?
Ano. Sice mám stejný názor na ekologii jako zelení, jenže připadá mi, že mají až příliš blízko ke komunistům. To se mi nelíbí.
Ani preference komunistů se vám určitě nezamlouvají, že?
Říkám si: lidi mají hrozně krátkou paměť, když jim všechny ty hrůzy odpustili.
Přesto: dokážete si představit, že byste se do Česka přestěhovala? Co by vám tu z Ameriky nejvíc chybělo?
Pokud by tu byla moje partnerka, tak nic.
Zvykla by si?
Těžko. Ona neumí česky, to by jí tu dělalo problémy.
Jediné slovo jste ji nenaučila?
Žádné. Vlastně jedno. Umí říct Pánbíček, když kejchnu.
 Martina Navrátilová zdraví diváky na Štvanici. |
