"Konec je dobrý, ale musím si z toho vzít ponaučení směrem k mistrovství světa," tvrdil třiatřicetiletý Bauer pro Radiožurnál.
V čem? Nejezdil jste v pohodě?
Hlavně klasika, i když jsem v ní nepředváděl vůbec špatné výkony, tak hodně lidí bylo lepších a silnějších. Po půlce závodu, kdy jsem se prokousával dopředu, tak to na nejlepší trojku moc nevypadalo.
Kdy jste si začal říkat, že by to nemuselo dopadnout dobře?
Hodně jsem si sliboval od soboty (klasická dvacítka s hromadným startem), nejezdil jsem špatně, ale nepodařilo se mi ujet a nasbírat bonusové vteřiny. To byl boj s větrnými mlýny.
Jak Tour bolela?
Hodně! Byla to asi nejtěžší Tour, kterou jsem absolvoval. Stejně jako loni jsem se ke konci zlepšoval, ale hlavně psychicky to bylo obtížné. Vstupoval jsem v roli obhájce a měl jsem dost problémů s klasickými lyžemi, které nebyly úplně špatné, ale ani výborné. To mi dělalo velké problémy, protože distance prostě musím jezdit výborně.
Vychutnal jste si výšlap na Alpe Cermis?
Bohužel o vychutnávání nemůže být řeč. Na začátku etapy jsem měl problémy, protože až pod sjezdovku jsem jel sám. V uvozovkách deset sekund se mi nedařilo sjet.
Dále čtěte: Bauer vybojovalv Tour de Ski bronz, Jakš byl osmý |
V tu chvíli jste se bál, že by bedna nemusela vyjít?
Začal jsem trošku panikařit, že síly, které jsem musel takhle zbytečně vyčerpat, mi budou chybět. Až po zhruba kilometru sjezdovky jsem začal věřit, že jsem schopen se dostat dopředu a ujet.
Takže nebylo taktikou jet si i po rovině svoje tempo a šetřit se?
Jsem rád, jestli to tak vypadalo, ale mým cílem bylo naopak co nejdříve skupinu dojet, pošetřit síly a zaútočit na sjezdovce. Jenomže sám jsem byl překvapený, jak těžce se mi od startu jelo, nemohl jsem se rozjet a chytit správný rytmus. Byla to utahaná jízda, ale naštěstí sil jsem měl víc než ostatní.
V momentě, kdy jste skupinu předjížděl, jste věděl, že už vás nikdo neporazí?
Vůbec ne, spíš jsem tam měl problémy. Viděl jsem, že na začátku stoupání poodjeli Gaillard s Perlem, které jsem tipoval za nejtěžší protivníky z celé té skupiny. Tehdy jsem si říkal, že jsem zaspal ten správný okamžik a už je nedojedu.
Ale to se nakonec podařilo.
Protože těm dvěma naštěstí trošku došlo a dojeli jsme je. Já jsem pak využil správný moment a říkal jsem, teď nebo nikdy. Šel jsem dopředu a spíš jsem to risknul, než že bych věřil, že to bude mít takový efekt. Dostal jsem se dopředu, udělala se desetimetrová mezera a když jsem to zaregistroval, tak jsem si říkal: Luky, teď už to nemůžeš pustit!
S Colognou jste teď oba dvojnásobní vítězové. Vyčníváte tím nad ostatní?
Nejsem jako Legkov, který říkal, že se mu daří, protože trénuje nejvíc. Jen skladba mi sedí nejvíc, i když mám problémy se sprinty, tak mi to jde a vyhovuje mi poslední kopec. Ten mě vykopl na stupně vítězů. Dario ho nemá tak dobrý, ale zase umí výborně sprinty a letos jel exkluzivně. Jsem rád, že jsem se nemýlil, když jsem jeho trenérovi už v Oberstdorfu říkal, že vyhraje.
Jak dlouho se budete z té únavy dostávat?
To absolutně netuším, teď se samozřejmě cítím líp než po sobotní etapě, což je samozřejmě dáno emocemi, úspěchem. Ale cítím se hodně unavený, takže minimálně týden budu odpočívat. Nemůžu si dovolit usnout na vavřínech, po tom týdnu se vrhnu do tréninku směrem k Otepää a k mistrovství světa.
A tam? Co ukázala Tour vzhledem k šampionátu?
Nebyl jsem úplně v pohodě. Svědomitě jsem se připravoval a nevím, jestli se to nepodařilo naladit, nebo hlava nebyla tak silná, abych mohl přemýšlet o lepším než třetím místě. Tohle byl první vrchol sezony, první stupeň a na další je třeba formu doladit.
