Šestnáctiletý mladíček si zranění způsobil v prvním ze tří přípravných duelů s Chorvatskem. "Najížděl jsem do koše a narazil do protihráče," vysvětluje.
"Ještě při zápase jsem řekl masérovi, ať mi to obstříkne. O přestávce mi to zatejpoval. A večer už to dost bolelo. Další den jsme jeli do nemocnice, dali mi dlahu," popisuje Vlček začátek konce svého reprezentačního působeni.
Pondělní sádru bude mít ještě dva týdny. Teprve po nich znovu zamíří k lékaři. A tou dobou budou zbývat do startu šampionátu jenom dny...
Pro Vlčka je to o to větší rána, že mistrovství Evropy do 16 let hostí kromě Hradce Králové také Pardubice. Tedy město, ve kterém hraje extraligu. "Bylo by to doma, já jsem na tu halu zvyklej. To by bylo ideální," přemítá přepadle.
Jediným pozitivem může být, že se letošní smůla přerodila v motivaci pro další sezony. "Za rok za dva tam chci být znovu," vyhlásil Vlček. "Cílem bude se na nějaký další šampionát dostat."
Ale ještě předtím si pardubický mladík předsevzal, že bude tvrdě pracovat. "Už přípravné zápasy mi daly hodně. Zjistil jsem, jaký je rozdíl mezi českým a evropským basketbalem. Že je to velký rozdíl."
V čem přesně? "Technika, silovost i rychlost," vypočítává Vlček. "Styl hry je úplně jinej. Oni běhají mnohem rychleji, než jsme zvyklí," nebylo těžké všimnout si. "Vím, že se musím snažit zlepšovat se, abych se mohl rovnat."
K tomu bude mít prostor už od podzimu také v klubu. Pardubice jsou českým suverénem v této věkové kategorii. Ale v příští sezoně by hlavní opory týmu - Martin Peterka s Jiřím Šoulou - měly působit hlavně mezi devatenáctiletými.
Co to znamená? Že by měl Vlček, třeba i s dalším reprezentantem Tomášem Šoukalem, převzít víc iniciativy. "S tím se holt musím přes prázdniny nějak vyrovnat," usměje se Jakub Vlček alespoň na závěr.
