"Někde vzadu na titul myslíme. Nejsme ale klub, který by útok na něj vyhlašoval," říká střední spojka Zubří. "Můžeme každého porazit, ale jsou soupeři, na které neumíme zahrát. Navíc býváme často zranění," připomíná student managementu sportu a trénování.
V únoru jste ale po více než čtyřech letech zvítězili v Karviné.
Ve Vyzývacím poháru jsme si dokázali, že máme na průměrné evropské celky. Zocelilo nás to a díky tomu jsme uspěli v Karviné a teď remizovali na Dukle.
Tam jste vstřelil deset branek. To je na vás úctyhodný výkon, že?
Dát deset gólů se mi podařilo v mužích snad pouze jednou. Jsem rozehrávač, ne kanonýr. Moje výška (185 cm) není na střely zpoza devíti metrů ideální. Prosazuji se z proskoků a po individuálních akcích.
Jste členem záložního týmu reprezentace, ze kterého se doplňuje áčko. Věříte, že teď do něj máte po částečné generační výměně blíže?
Jednou bych se chtěl stát stabilní součástí reprezentace. Zatím na to ale nemám. Potřebuji získat více mezinárodních zkušeností, nejlépe v zahraničním klubu.
Máte vysněnou ligu?
Španělsko, nebo Francie. Jsou to atraktivní země a hraje se tam technická házená. Německá bundesliga je hodně silová. Moc si nedokáži představit, jak se v ní utkávám s dvoumetrovými chlapy.
Chcete po sezoně ještě pokračovat v Zubří, nebo už přestoupit?
Mám myšlenky na zahraniční angažmá. Nastal čas, abych odešel. Potřebuji změnu. V Zubří jsem odmala a prakticky neustále pod dohledem otce.
Ten je zároveň koučem Zubří. Jak spolu vycházíte?
Je to náročné na psychiku pro oba. Tím, že bydlíme spolu, tak se prakticky pořád vídáme. V době, kdy jsem se házenou učil, jsme ji doma hodně probírali. Teď už se snažíme o ní bavit jen v hale.
Je na vás přísnější než na ostatní?
Dříve jsem byl hodně pod tlakem, teď mi dává více volnosti k seberealizaci.
Váš otec je bývalým brankářem, takže házená pro vás byla asi jedinou sportovní volbou, že?
Bylo to jasně dané. Taťka trénoval v Zubří malé děti, a protože mamka chodila do práce a neměl mě kdo hlídat, byl jsem každý den po škole na tréninku s ním.
