iBASKET: Hovořila jste o tom, že se na návrat těšíte. Přinesl vám to, co jste od něj očekávala?
Jsem ráda, že jsem se vrátila. Ale je to těžší, než jsem sama čekala.
iBASKET: V čem?
Pořád podvědomě nemohu dělat všechno na sto procent. Prošla jsem operacemi a nohy nejsou v tak dobrém stavu, jak bych chtěla. Myslela jsem, že ráno vstanu a nebudu o nohách vědět, ale není to tak. Po zátěži všechno bolí víc. Možná si znovu zvyknu na zátěž, to by bylo dobré.
iBASKET: Kvůli další sezoně v Žabovřeskách, z níž jste nakonec stihla jen závěr, jste nejela dokonce ani se slovenskou reprezentací do Sydney na olympijské hry. Pořád máte takovou chuť bojovat o své místo?
Pocity jsou smíšené, když vidím, jak se těžko vracím. Kdyby mi bylo pětadvacet let, tak o ničem nepřemýšlím. Ale bude mi jedenatřicet a nemůžu říct, že budu hrát ještě tři roky.
iBASKET: Kdy ve vašem rozhodování nastane ten důležitý zlom, kdy uvidíte, kam se vaše kariéra bude dál ubírat?
Tím zlomem bude přes léto slovenský nároďák. Uvidím, co ty tři měsíce přinesou, půjde to od lehčí přípravy až k zápasům. Jestli to zvládnu, ráda ještě sezonu v Žabovřeskách odehraju. Jestli ne, budu uvažovat trochu jinak.
iBASKET: Hrát basketbal na jiné než špičkové evropské úrovni by vás nebavilo?
Teď si myslím, že když trénuju míň, je to lepší. Ale to v Žabovřeskách nejde, já nechci úlevy. Buď to zvládnu, nebo musím jít jinam, nebo přestat hrát. Jenže mně se jinam nechce, já jsem zvyklá na náš styl basketbalu.
iBASKET: Baví vás pořád ještě společný život s družstvem, atmosféra na cestách za zápasy?
Na to jsem se také těšila. Ale je to zároveň jenom polovina. Já bych tu moc ráda seděla, byla bych s družstvem ráda, ale nechci být stranou od hry. Dvanáctá být nechci.
iBASKET: S basketbalem jste toho již prošla dost. Co vás pořád motivuje?
Celý rok člověk trénuje, mockrát ho to nebaví. Ale pak, když se zápas povede, řekne si, že to za to stálo. Naopak když se něco nepovede, jako nám se nepovedly zápasy na Final four v Messině, pak sedíme v šatně a říkáme si, že je to ostuda. Přijedou fanoušci, vidí nás, jak hrajeme, a nám je to pak líto.
iBASKET: Dokážete neúspěch rychleji házet za hlavu?
Nedělám už z porážky tragédii jako předtím. Brečela jsem, když se prohrálo, ale zápas není všechno. Zítra se vzbudím a zkusím znova udělat pro úspěch všechno.
iBASKET: Čekají vás zápasy v ligovém finále, jejichž náročnost sotva dosáhne obtížnosti jakéhokoliv zápasu v Evropské lize. S čím do nich jdete?
Doufám, že se stejně jako v loňském roce odehrají jen tři finálové zápasy.
iBASKET: Máte po vrcholu evropské sezony ještě chuť do české ligy?
Trochu se bojím, že to bude jenom o naší výdrži. Final four byl pro družstvo letošní vrchol. Ligové finále asi vyhrajeme, a jestli budem hrát dobře nebo špatně... Nic jiného než výhra se od nás nečeká.
