Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nám brambora chutná, hlásí duo Jakš–Razým po čtvrtém místě ve sprintu

Martin Jakš na předávce s Alešem Razýmem ve sprintu dvojic v Novém Městě na Moravě. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

13 2014
Vysočina je bramborářský kraj. Tak proč si nedojet pro bramboru ve sportu? I když skvělý, tak zároveň nevděčný výsledek zajeli reprezentanti Aleš Razým a Martin Jakš. V týmovém sprintu na Světovém poháru skončili na čtvrté příčce.

Ještě při nájezdu na cílovou rovinku týmových sprintů v Novém Městě na Moravě byl finišman české reprezentační dvojice Aleš Razým pátý.

Pak ale nabral tempo a před domácími fanoušky ve Vysočina Areně předvedl strhující závěr. Na stadionu dospurtoval v souboji s dalšími dvěma závodníky pro skvělé, ale nešťastné čtvrté místo.

Po víkendu, kdy se na domácím Světovém poháru Čechům nedařilo (tato dvojice byla jediná, jež postoupila), se postarali Martin Jakš a Aleš Razým o výbornou tečku.

Však taky jak odcházeli z trati, tak přijímali jednu gratulaci za druhou a postupně poskytli rozhovory hned čtyřem skupinám novinářů přes televizi, rádio až pro tisk.

Aleši, kde se ve vás braly ty síly ve finiši? Vždyť jste říkal, že jste byl po Tour de Ski unavený.
Razým: Nás spravil masér a všechny ty přístroje, které s sebou taháme. (usmívá se) Ne, dneska nám to docela sedlo. Bylo to poměrně složité. Nevím, jak na přípravu lyží, ale na srovnání se do techniky. Martin vypadal, že to má úplně pod kontrolou, já jsem to tolik pod kontrolou neměl. Ale mohl jsem se dost často spolehnout na ruce.

Martine, vy jste váhal, jestli v Novém Městě pojedete po náročné Tour de Ski. Jste rád, že jste jel?
Jakš:
Já jsem spíš váhal nad sobotním individuálním sprintem, jestli se ho zúčastním. Nedělní týmový sprint jsem bral skoro za jistý. Ale i u té soboty bylo nakonec dobře, že jsem se rozjel a že si po tom odpočinku tělo zase zvyklo na normální zátěž. V neděli se mi kvalifikace jela dobře, pak ve finále dvě kola. V tom posledním, kdy se to roztrhalo, jsem celkem kousal. Nicméně Aleš předvedl neskutečný výkon v závěrečném kole a vybojoval to čtvrté místo.

Razým: Bylo to normálně skutečné. (směje se)

První dva úseky jste jel pomaleji.
Jakš: Nevím, jak to u Aleše na tom úseku vypadá, že jede trošku pomaleji. Ale ono to tempo bylo pořád relativně vysoké a tam nikdo netaktizuje.

Pánové, dojeli jste čtvrtí. Chutná vám bramborová pozice?
Razým:
Určitě.

Máte z ní radost? Vždyť je to nevděčné místo – malý kousek od bedny.
Razým:
Ale on to nebyl kousíček. Byl to vyhraný souboj o čtvrté až sedmé místo. Takže dobré.
Jakš: Já myslím, že musíme být spokojení. Razým: Sice máme cíle vyhrávat, to chce samozřejmě každý, ale když se podíváme na reálné možnosti, tak tohle je maximum, co jsme schopni udělat.

Na bednu se dostaly dvě norské štafety.
Razým:
Oni jsou tam pořád.

Na olympiádě bude ale jen jedna dvojice. Takže to místo tedy zůstalo pro vás?
Razým:
Bylo by to dobré.

Nebo ještě jinak. Je vaše dvojice ta pro olympijský sprint?
Razým:
Jestli do toho ještě zásadně nevstoupí Lukáš Bauer nebo trenér, tak asi jo. (úsměv) Snad bude zdraví a všechno pokupě. A budeme moct si zazávodit.

Budete nějak čtvrté místo z Nového Města oslavovat?
Razým:
Já si lehnu. (směje se) Jakš: Já si myslím, že budeme držet oslavy do olympiády. A budeme doufat a věřit, že bude slavit co po olympiádě.

Ještě je na programu příští týden sprinterský Světový pohár v Polsku. Tam už nepojedete?
Razým: My máme v plánu přípravu, kam odjíždíme ve čtvrtek. Z mého pohledu je to neoblíbená část, ale nutná. Protože si potřebuji zvyknout na výšku. A doufám, že to bude stačit. Takže sice takové skoro domácí závody, ale už je musíme vynechat.

Čili tohle byla generálka na olympiádu?
Razým: My máme generálku celou sezonu. (usměje se) Takže jsme ji tak docela dobře zakončili.

Bude váš výkon během února v ruském Soči ještě lepší?
Razým:
To nedokážu říct. Ale chtěl bych. Závody proběhnou ve vyšší nadmořské výšce.

Může to hrát roli?
Razým: Může. (usměje se)

V jakém smyslu?
Razým:
Chybí tam kyslík.

Jak to zvládáte?
Razým: Mně to tedy většinou činí problémy. Ale když jsem byl dost dobře aklimatizovaný, tak jsem byl schopný závodit. Třeba když jsem vyhrál mistrovství světa do 23 let, tak to bylo taky nějakých čtrnáct patnáct set metrů. A závodil jsem tam normálně. I v Davosu, když jsem tam jednou byl, jsem zajel dobře. Teď jde o to, co to udělá v Soči. Ale přípravu na to máme přizpůsobenou od léta, tak snad to bude dobré.

A vy to zvládáte jak, Martine?
Jakš:
Já většinou s nadmořskou výškou problém nemám. A doufám, že tady se to nebude lišit. Vždy je důležitá příprava v té výšce, abychom se na to dobře aklimatizovali. A pak bude další týden před závody v Rusku. Takže věřím, že s tím nebude problém.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze