Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Nabrat síly chodí účastníci Dakaru do observatoře, píše Ivo Kaštan

Rallye Dakar, 8. etapa Antofagasta - Copiapo | foto: Marián Chytka/ www.rally-raid.eu

12 2010
Jihoamerický Dakar má hodně pozitiv a jedním z nich je úžasná kopule ve středu bivaku. Každý region v něm nabízí místní speciality a hlavně víno. Na něj jsou Chilané právem hrdí. V Africe také nezapomínali na ukázky místního folklóru, ale tam spočíval ve skupince bubeníků, kteří do toho vydrželi bušit několik hodin v kuse. Jíst v tom rachotu bylo jen pro nejodolnější jedince.

Ale zpátky ke kouzelné kopuli. Tady v Chile je potažená částečně bílou a částečně průhlednou fólií, takže připomíná astronomickou observatoř, které jsou jedním z chilských fenoménů. Mají tu vysoké hory, nejvíce bezmračných dnů v roce a tenčí atmosféru než v Evropě - nikde jinde na světě nejsou lepší podmínky pro pozorování vesmíru než zde, a proto tady Ameriné a další staví s oblibou své obří teleskopy.

V Chile mají i "dakaristé" svou observatoř

Takže i my dakaristé máme takovou malou observatoř, i když namísto pozorování vzdálených galaxií tam chodíme mlsat. Ne každý na to má samozřejmě čas, obzvlášť mechanici dělají často celou noc na strojích, takže nejvíc tam bývá novinářů. Ti mají, ať už to je jakákoliv akce kdekoliv na světě, zvláštní smysl najít vždy ten nejlepší bar s nejlepším jídlem a pitím.

Carlo de GavardoMě k ní dovedl jeden ze závodníků. Carlo de Gavardo je v Chile největší dakarskou hvězdou a zároveň můj kamarád. Vždy mě zastavuje a říká, abych se nezapomněl zajít podívat do té kopule a vypráví, co tam je zajímavého k ochutnání. Dokonce mě párkrát zval na svou farmu a ukazoval mi ji na mapě. Ale trochu z toho mám strach, ta farma je velká jako polovina České republiky...

Ale k té asi deset metrů vysoké konstrukci. Vevnitř je vzdy projekce zajímavostí daného regionu a celý interiér je přizpusoben danému kraji. Ale to většinu hostů nezajímá. Bohužel. Hned se hrnou ke stolku, kam ji číšnici nosí různé speciality, ovoce, míchané nápoje, víno nebo dokonce tvrdý alkohol.

Je to hruška, nebo ne?

Chilské víno mi hned učarovalo. Nemají jen bíle, růžové a červené, ale nějakých dalších sedm barevných odstínů. Jeden znalec v Česku mi říkal, že kdo jednou začne pít kvalitní chilská vína, už nechce žádná jiná. A já musím souhlasit. Jsou opravdu hodně specifická. Nevím jestli to je jejich extrémně železitou půdou nebo opravdu kuriózními podmínkami pěstování révy.

Už před sebou vidíme cíl

Druhá polovina Dakaru je letos úplně jiná. Jede se po úbočí And, budou se i přejíždět, a čekají nás hodně prašné pisty. Etapy lehčí nebudou, maximálně v tom, že se trochu zkrátí.

Ale všem se pojede líp. Jakmile se Dakar po dni volna zlomí do druhé poloviny, vidíte už cíl před sebou. Jak už dohlídnete na cílovou rampu, přece jen se jede snáz. První etapy po startu se zdají být nekonečné.

Vinice jsou často vidět i při průjezdu etapami, jsou schované ve skalních soutěskách na kraji pouště, že se vždy divíte, že jim v takových podmínkách neuschnou. Chilané jsou právem na své víno hrdí, co také chilského zná běžný Čech kromě jejich obřích dolů na měď a právě vína?

Zrovna teď jsem ochutnal jeden míchaný nápoj, co mi doporučil Carlos. Číšník nalil do sklenice něco z pěti lahví a k mému překvapení to dolil Red Bullem, nevím, jestli je vyrobený také v Chile, ale k místní specialitě by měl i tak daleko. V každém případě ten nápoj je vynikající. Zkusil jsem si vzít k tomu nějaké ovoce, co vypadalo jako hruška. Ale hruška to není a už vůbec to tak nechutná. Vlastně to nechutná vůbec.

Ale i na té kopuli je vidět, jak je Dakar v Jižní Americe populární, chytil se zde neuvěřitelně rychle, a jestli ho pořadatelé vrátí zpátky do Afriky, bude hodně lidem chybět.

Mých pět minut slávy

Dokonce i já jsem si užil svých pět minut slávy. Mám tady svůj pitbike, s kterým jsem před rokem závodil, a jel jsem se na něm podívat k moři. Zpátky do bivaku jsem chtě nechtě musel jet špalírem fandů, kteří mi aplaudovali a volali spoustu slov, z nichž jsem rozeznal jen "Dakar". Je to tady opravdu davové šílenství, Jihoameričané motorsport milují a snaží se všem nezištně pomáhat. Jaký to obrovský rozdíl proti Africe.

Ale už musím zpátky k týmu, můj svěřenec Štefan Svitko právě přijel do bivaku. Od pondělní etapy jsme si hodně slibovali, protože startoval s vedoucí skupinou deseti nejlepších, ale po srážce s Francouzem Desprésem (vedoucí jezdec kategorie motocyklů) upadl a dojel se ztrátou. Škoda.

Ivo Kaštan

Ivo KaštanKouzlo dálkových rallye objevil po 15 letech závodění v motokrosu, enduru, kartingu a formuli 1600 při Master rallye Paříž - Peking 95.
Poprvé startoval na Dakaru v roce 1996. Ze zmoklé rampy sjížděl v Granadě jako amatér amatérů, s batohem na zádech, na obstarožní Suzuki DR 350.
Celkem si připsal 9 účastí. Nejvíce se mu dařilo v roce 2006, kdy obsadil 2. místo ve třídě Maratón 450 ccm, druhý byl i ve třídě jezdců bez asistence a získal 30. příčku v celkovém pořadí.
Dakar 2010 absolvuje v roli manažera a poradce talentovaného Slováka Štefana Svitka, posledního mistra Evropy v Enduru.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze