A ní napsáno: Svoboda není zadarmo, ale stojí za to o ni bojovat.
Těch slov si však málokdo všimne, byť Ryan McIntosh na sebe pozornost strhává každým pohybem. Sběrač míčků s karbonovou protézou, který pracuje za 7,75 dolaru na hodinu jako jeden z 250 podavačů míčů, je přece jen na tenisových kurtech nezvyklým jevem.
Ale proč ne, když uspěl mezi 600 uchazeči? Možná i svou netradiční odpovědí na otázku, zda umí házet tenisový míčkem... Ale zejména příběhem.
O část nohy přišel před necelými dvěma lety. V prosinci 2010 kráčel jako voják americké armády se svojí jednotkou údolím poblíž Kandaháru. Šlápl na minu, detonace jej odhodila do vzduchu a za půl hodiny už ležel na operačním stole.
TĚLESNĚ POSTIŽENÝ SBĚRAČ. Ryan McIntosh s protézou na pravé noze plní na US Open roli sběrače.
Ortel lékařů byl nemilosrdný - amputace v oblasti pod pravým kolenem. Nepropadl skepsi. I kvůli synovi Kadenovi, který se narodil čtyři měsíce po jeho zranění, se s protézou rychle učil opět chodit a běhat. Vojenské mise přenechal jiným, teď jako sportovní instruktor v armádě pomáhá zraněným vojákům při rehabilitaci.
Na US Open se snaží být nenápadným. "Když jsem tady, jsem prostě sběrač míčků," vyprávěl reportérovi agentury AP. "Necítím se jako zraněný bojovník. Když mám na sobě uniformu, ani to nepoznáte. Nejsem nic zvláštního."
Zároveň si uvědomuje, že jeho příběh je inspirací pro ostatní podobně postižené. Podobně jako story Oscara Pistoriuse, jihoafrického běžce s podkolenními protézami, který před několika týdny coby první tělesně handicapovaný sportovec závodil na olympijských hrách a nyní se chystá na londýnskou paralympiádu.
Ryan McIntosh jej možná jednou napodobí. Až dokončí svou tenisovou misi na newyorském grandslamu, zvažuje atletickou kariéru. Lákal by jej i paralympijský start. V Rio de Janeiru 2016 by se pak nehlásil mezi sběrače.
