Zpočátku závodu byl na jeho výkonu vidět respekt. A nebylo divu, protože zdaleka nebyl ve startovním poli sám a zároveň se startovním výstřelem začalo pršet. Pak ale slovenský hokejista Zdeno Chára začal ukazovat, že mu závodní silniční kolo vůbec není cizí.
Při své premiéře v městském kritériu, kterou si díky svému cyklistickému kamarádovi a skvělému cyklistovi René Andrlemu odbyl právě v Hradci Králové, objel za 40 minut 17 okruhů. Jeden měřil 1 200 metrů a Chára se v kategorii hobby Velké ceny Hradce umístil ve středu výsledkové listiny.
Stačil jste vůbec počítat okruhy, které jste objel?
Vůbec ne. Zpočátku se jelo hodně rychle, navíc začalo pršet. Ale pak se to vylepšilo.
Aby tak slavný hokejista závodil na kole, to není příliš obvyklé. Jak jste se k silniční cyklistice dostal?
Velmi brzy, otec pracoval jako masér ve sportovní škole a jeden ze sportů, které měl na starosti, byla právě cyklistika. Začal mě brát na závody jako pomocníka, který podává lahve a občerstvení závodníkům. Pak mi po jednom závodě postavili kolo a začal jsem jezdit pravidelně.
Kdybyste se tehdy věnoval cyklistice, byl byste stejně dobrý cyklista jako hokejista?
Určitě ne, moje parametry by na to asi nebyly. Myslím si, že když má někdo přes dva metry, má problémy třeba s aerodynamikou, pak asi i váha by hrála v kopcích roli, na takovou úroveň bych se nedostal.
Dnes jste závodil, kolik toho za rok natrénujete?
Letos opravdu velmi málo, protože sezona byla hodně dlouhá a náročná, a tak dlouho trvalo, než jsem se po návratu na Slovensko dostal k nějakému pravidelnému cyklistickému tréninku, což bylo tak před třemi čtyřmi týdny. Je toho strašně málo, ale v létě najezdím tak tři čtyři tisíce kilometrů.
Prý v Trenčíně, kde žijete, trénujete s cyklisty tamní Dukly a také třeba s bratry Velitsovými či dalším výborným slovenským cyklistou Peterem Saganem?
To se tak nedá říct. Párkrát jsme na tréninku byli, ale mám dost hokejových povinností, moc často se na takový trénink
nedostanu. Ale když je čas, jedu.
Jezdíte se dívat na světové nejslavnější etapové závody, jako jsou Tour de France a Giro d´Italia, a vyjíždíte tamní obávané kopce. Který pro vás byl nejtěžší?
Těžko říct, třeba Galibier je hodně náročný kopec, Mont Ventoux, Alpes de Huez. Každý má svůj charakter, ale já jsem byl spíš rád, že jsem mohl něco takového vyzkoušet.
Občas se přihlásíte k závodu, jel jste dvakrát na Beskyd Tour. Jakého výsledku si nejvíc považujete?
Hlavně jsem vždycky rád, že můžu závod objet, a tenhle byl dost náročný. Ale já moc nezávodím, cyklistiku beru spíš jako trénink. Hlavně také, aby se mi nic nestalo a abych měl dobrý pocit.
