S monopostem MT 77, který hrál vedle českých Metalexů a sovětských Estonií v Poháru míru a přátelství hlavní roli, přijel nedávno k závodům na rakouský A1-Ring. Bývalý mistr NDR však již vůz sám nepilotuje, to přenechal svému synovu Dennisovi.
Váš vůz je v bezvadném stavu. Bez jakékoliv stopy špíny, či opotřebování. Jedná se opravdu o originál z roku 1977, nebo je vůz nový?
Je to skutečně můj vůz z roku ´77. Před pár lety jsem jej vytáhl z garáže, rozebral ho a po restauraci jednotlivých dílů jsme jej zase dali dohromady. Je v absolutně originálním stavu. Nové jsou z bezpečnostních důvodů jen některé klouby závěsů.
Kolik těchto MT77 jste tehdy postavili a kolik jich ještě existuje?
Postavili jsme jich kolem čtyřiceti. Jedná se jistě o jednu z největších sérií monopostů vůbec. Vím o asi dvaceti vozech u nás v Německu, které jsou v jakž-takž pojízdném stavu. Většině jejich majitelů však chybí finance k jejich nasazení. Mnoho z mých konstrukcí skončilo po převratu tím, že se do nich jejich vlastníci snažili namontovat jiné motory a rámy rozřezali. Nejeden MT77 skončil i ve zdi holandských betonových oválů...
Co se vlastně skrývá za označením MT77?
"M" znamená Melkus, "T" Thassler a "77" rok výroby.
Jak došlo ke spolupráci velkého Melkuse (slavná rodina východoněmckého motorsportu) a šikovného Thasslera?
Uprostřed 70. let jsem stavěl a pilotoval vlastní vozy. Stal jsem se i mistrem NDR. Melkusové mi můj vůz odkoupili a i Uli se s ním stal mistrem. Starý pan Melkus pak rozhodl, že naše síly spojíme.
Jak hodnotíte vaši konstrukci teď, když ji můžete porovnat se západními monoposty 70. let?
Jsem hrdý na to, že si s nimi nezadá, co se karosérie a rámu týče. S motory to bylo ovšem jiné. Mohli jsme používat jen Lady 1300, ale i to bylo z finančního hlediska dobré. V Poháru míru a přátelství jste ve formuli Easter bojovali proti Čechoslovákům Sovětům, Maďarům...
Jaké jsou vaše vzpomínky na tyto jezdce?
Kontakt jsme měli téměř výlučně s Čechy. Bylo to celkem přirozené, vždyť jsme se i na dráze potýkali hlavně s jejich Metalexy. Se Sověty kontaktu nebylo. Byli ve svém táboře zcela izolováni. S ostatními národnostmi to bylo podobné. Dobře jsem si rozuměl zejména s Václavem Límem. U něj člověk vždy věděl, na čem je. Spolu se Stromhardtem Kraftem se snažíte historickou F-Easter oživit.
S jakým úspěchem?
Jezdců Easterů, kteří mají dost financí je v Německu jen šest, možná osm. Proto
musíme i nadále jezdit v rámci Historic Racing Organisation. Pro letošek však plánujeme jedno velké setkání Easterů na Sachsenringu.
Apropos Sachsenring, co říkáte novým okruhům, jako třeba zdejšímu A1-Ringu?
Hrůza... Okruh nemá žádné plynulé pasáže. Každá zatáčka ničí rytmus, některé z nich jsou vysloveně nelogické. Výborně řešená karosérie našeho vozu zde není nic platná. Jedeme zde s těmi nejkratšími převody, které vůbec máme. Dříve měly okruhy více pasáží "na plný plyn".
Na které zde vzpomínáte obzvlášť?
Dlouhé, i několikakilometrové pasáže v Brně, na Sachsenringu, či ve Schleizu. Hodně odvahy člověk potřeboval například v brněnských Bosonohách. Vše zde ztěžovala vysoká svodidla. Bylo to, jako když jsi jel rourou. Orientovali jsme se například podle květináčů v oknech domů...
Jak vidíte současný špičkový sport?
Je smutné, že se o motorsportu mimo F1 téměř nic neví. Přitom jsou požadavky na piloty F1 použitím elektronických pomůcek velmi zredukované. Tyto pomůcky bych dle amerického vzoru zakázal, ať piloti ukáží, co umí. I v příliš silné účasti automobilek v F1 vidím nebezpečí. Všechny šampionáty, ve kterých se v takové míře podílely, dříve či později zanikly...
