Na stole v obýváku kromě zapnutého diktafonu ležely ještě tři další věci. Závodní helma, kterou sem odložil po focení, Květinová kuchařka i list se zdánlivě dětskými říkankami. „Kůň, kůň, padl v tůň. Žluňk, žbluňk, zvoň, zvoň, běž proň,“ čte je Jan Charouz. A hned vysvětlí: „Špatně vyslovuji a špatně otevírám pusu, tak mám učitelku, aby mi bylo v televizi lépe rozumět.“
Před čtyřmi lety jako druhý Čech okusil F1, byť jen v jednom tréninku na Velkou cenu Brazílie. Teď bude nově F1, jejíž sezona startuje v neděli, komentovat na kanálech Sport TV.
Jenže, co ta třetí věc ze stolu? Kuchařka? Možná to překvapí, ale Charouz je šéfkuchařem v jedné pražské restauraci a třeba teď vymýšlí nový recept na jehněčí s pistáciemi.
Kde se víc improvizuje: u komentování, či u vaření?
U komentování. To je čistá improvizace, protože dopředu nikdy nevím, co se stane. Mým úkolem jako experta nebude vědět, že na tomto okruhu Vettel pravidelně zajíždí skvělé časy, ale přinesu pohled závodníka. Budu mít informace ze zákulisí, když se dovolám známým, které v F1 ještě mám. To u vaření je to improvizace jen do chvíle, dokud se nevymyslí recept. Pak už jídlo musí být vždy stejné.
Jak těžké je recepty vymýšlet?
Máte principy, které když se naučíte, tak víte, jaké ingredience k sobě pasují. Řeknu si, že chci jehněčí a rád bych je spojil s pistáciemi. Kouknu na internet, jestli už to někdo dělal, vezmu ty nejlepší nápady a dám je dohromady. Ale někdy je to fuška – jeden recept jsem zkoušel celý den a stejně to nebylo dobré.
Sledovanost F1 klesáJeště v roce 2008 měla F1 na celém světě dohromady 600 milionů diváků, loni už to bylo „jen“ 425 milionů, třebaže v USA zaznamenaly divácký nárůst o 10,1 % na 12,6 milionu lidí. Za celkový pokles může především přesun F1 na placené kanály, což letos poprvé zažije i Česko. Závody už nebude vysílat Nova, ale Sport 1 a 2. Na druhou stranu placené televize znamenají vyšší příjmy pro F1. Ta ročně generuje 45 miliard korun zisku. |
Jak jste se k vaření dostal?
Vždycky jsem měl rád jídlo, jenže když jsem byl mladší, tak jsem neměl peníze chodit každý den do restaurace. A tak jsem to zkoušel doma. V posledním ročníku na střední jsem bydlel kousek od školy, kde nebylo kam chodit na jídlo. A tak kamarádi chodili ke mně. Dali stovku a já vařil pro pět lidí. Pak jsem se odstěhoval do Londýna a najednou se mi otevřel svět nových ingrediencí. Když jsem se vrátil, přišla kamarádka, která měla na starost restauraci a chtěla s ní pomoct.
A vy jste se stal šéfkuchařem.
Strávil jsem dva a půl roku, kdy jsem každý měsíc vymýšlel nové jídlo. Dal dohromady celé menu, což mě bavilo. Jenže mám tolik pracovních aktivit, že jsem to teď chvíli nedělal, ale už se k tomu zase vracím.
Kdy jste byl nervóznější, když jste poprvé usedl do F1, nebo když jste vařil první menu?
Je to jiný pocit, ale nervózní jsem byl v obou případech. U závodění platí, že byť je tým důležitý, tak úspěch v závodě je na jezdci. U vaření člověk není sám. Třeba servis dělá 30 procent ze zážitku z večeře.
Na F1 je třeba nějaký recept?
Například k volantu. Dostanete manuál, který má asi 30 stránek, kde je napsáno, co jaký čudlík dělá a kdy se používá. V továrně mají ještě simulaci volantu, aby si člověk před tím, než do toho poprvé usedne, vyzkoušel rozjezdy, nastavení.
Vedete kuchařské i řidičské kurzy. Je těžší naučit lidi řídit, nebo vařit?
Určitě řídit. Trvá to dlouho, roli hraje hodně zažitých chyb. Při vaření ukážu postup, a když ho někdo nedodrží, tak ho opravím. U řízení to nejde tak snadno vysvětlit. Ten člověk musí mít cit. Lidi jsou často zvyklí ze silnic jezdit vpravo a na okruhu nevyužívat celou silnici.
Jinak: jsou Češi horší strávníci, nebo řidiči?
Jako řidiči jsou v pohodě. Dřív jsem jezdil rychle, jenže pak jsem přišel o papíry, tak teď už zase jezdím pomalu. A jídlo? Tak tam je to těžké.
V čem? Že je hvězdou Láďa Hruška, který vaří za 5,50?
Zdeněk Pohlreich udělal hodně pro to, aby lidi začali přemýšlet, co jedí. Ale pořád je tu mentalita najít to nejlevnější, protože lidi nemají tolik peněz, což chápu. Pak se ale nesmějí divit, co se v krámech prodává. Ono se to prodává, protože je o to zájem. Ovšem restaurace, zvlášť ty v Praze, se hodně posunuly dopředu. A i kuchaři, kteří vycházejí ze škol, chápou, že se musí zdokonalit a dovzdělat. Což je správný trend.
Jste víc závodník, nebo kuchař?
Těžko říct. Jsem roztažený do víc směrů a vždycky byl. Vím, že je to i na úkor toho, že to nebudu dělat na sto procent. A teď přichází ještě komentování. Baví mě to. Je to další krok v mé kariéře, protože závodění je nejistá budoucnost.
Neštve vás, že nejste jeden z těch, o kterých budete mluvit?
Ty divoké roky a sny o F1 už mám za sebou. Dostal jsem se nejvýš, kam jsem mohl, a teď už hledám jiné způsoby, jak být u závodění.
Třeba vás práce otrká a budete mít jednou pořad o vaření.
Shodou okolností už jednu show plánuji. Natočili jsme pilotní díl, který budeme nabízet.
O F1 se často říká, že je v televizi nudná. Je?
Má cenu se na ni koukat, ale souhlasím, že by závody mohly být kratší a třeba dva za víkend.
Nechybí šampionátu osobnosti?
Jsou tam. Jenže F1 je takový byznys, že jsou utlačované. Někdo něco řekne a druhý den se musí omlouvat. Společnost je puritánská, a tak jediný, kdo se občas projeví, je Kimi Räikkönen.
