„Na Dakaru to znám pomalu líp než doma. Bude to o velkých extrémech - slibovali pět etap, při kterých budeme mrznout a pojedeme v dešti. Na bahně to přitom našim motorkám moc nejde,“ konstatuje 40letý borec, který podle týmových zvyklostí pro svoji KTM vybral jméno. Řídit bude „Šarlotu“.
Vlastníte řadu cen fair play za obětavý přístup k ostatním závodníkům v nouzi. A nedalo vám to ani loni na Dakaru. Přestože jste před ním prohlašoval, že podobných ocenění bylo dost, pomohl jste Slováku Ivanu Jakešovi, který s motorkou uvízl na solném jezeře. Nálepky dobroděje se jen tak nezbavíte...
Lidská povaha nejde moc změnit. Kdybych Ivanovi nepomohl, stojí tam doteď. Uvědomoval jsem si taky jeho pozici - mohl ztratit vynikající průběžné pořadí do 10. místa... Vím, jak je to na Dakaru těžké a jak je ta štěstěna vrtkavá. Projevila se i moje pověrčivost. Když nepomůžu já dnes, někdo jiný mi nepomůže příště. Už žádnou cenu nechci, ale dál se budu chovat stejně.
Vyplatilo se vám to koneckonců v tom samém závodě, když jste sám spadl a zachraňoval vás Slovinec Stanovnik.
Určitě. Ale nerad bych, aby se mluvilo o tom, že to je na úkor výsledků - ten názor bych chtěl poupravit. Četl jsem: Co na to říkají sponzoři? Že do toho dávají spoustu peněz a já tu jejich dobrou vůli zahodím, místo abych závodil. Chtěl bych upozornit na to, že Dakar je tak dlouhý, že si každý jezdec může dovolit na chvilku zastavit a pomoci kolegovi. Časová ztráta potom není taková. Dakar není motokrosový závod, i když se tam někdy takovým stylem jezdí.
Na Dakaru jste se dosud bil za KM Racing, jel jste i na „vlastní triko“. Můžete to porovnat s tím, jak funguje vaše spolupráce s Barth Racingem?
Zatím jsem naprosto spokojený, vedení manažera Michala Burkoně je profesionální. Jistým obrázkem byla i dakarská party v Pardubicích. Sice to osobně úplně nemusím, ale pro tým i naše partnery je to samozřejmě důležité. Jedeme nejtěžší závod na světě, lidi o tom chtějí něco vědět. Na party dorazili mí fanoušci, viděl jsem, že byli potěšeni, že se můžou na takovou akci přijít podívat už před Dakarem. Jedině dobře. Tým se ukazuje velmi silný. Je to pro mě sportovní výzva.
Pochvaloval jste si možnost kvalitní přípravy v zahraničí. Co jste během ní stihl?
Mohl jsem absolvovat albánskou rallye a dvakrát řeckou. Bohužel v té poslední, Serres Rally, jsem si zranil koleno a musel pak na operaci. Maličko mě to v přípravě zdrželo, ale teď už můžu jet zase naplno.
Stačil jste se sžít s motorkou?
Sezonu jsem jel na jiném typu, jezdím na klasické endurové KTM 450 EXC. Na té velké (KTM 450 Rally Replica) jsem nejezdil. Ale ono to je jedno. Když napadne sníh nebo je nějaké drsné počasí... Důležité je jezdit, jezdit a jezdit, aby se vás svalová paměť, která zase tak rychle nevymizí, držela co nejdéle. Až do Dakaru.
Vaším nejlepším výsledkem bylo 18. místo v roce 2014. Co se při jubilejním desátém startu natlačit do top 10?
Když mi bude pánbů držet v zadku palec, jak říká můj sponzor... Je to hlavně o štěstí. Jestliže se nebude opakovat to, co letos - ten nepříjemný pád, kdy jsem se zranil... Nějak to dopadne. Budu se snažit dojet co nejlíp.
Má vás trať čím zaskočit?
Vždycky nás překvapí navigace, kterou pořadatelé umějí ztížit. Ale co se týká terénu a prostředí, víme, do čeho jdeme. Ze začátku bude hrozné vedro a dlouhé přejezdy. Potom strašná zima, bude pršet. A pak se zase vrátíme do ukrutného vedra kolem argentinské Fiambaly. Tam jsme to nazvali „peklo na Zemi“. Máme se nač těšit.
Mrzí vás, že z původní trasy vypadlo Peru, a Dakar se tak uskuteční jen v Argentině a Bolívii?
Ano - peruánské písky jsou super, jel jsem tam (jako navigátor v roce 2012) kamionem a užíval si to. Na motorce je to o obrovském výkonu, který Dakar posouvá někam jinam. A mně vždycky vyhovovalo, když to bylo dlouhé a náročné.
