Vážně?
Měl jsem dobrý start a ještě lepší byla první dvě kola. Do závodu jsme udělali hrozně moc změn, které se projevily hned v prvním kole a já konečně cítil, že mi motorka zatáčí, tam kam chci. Předjížděl jsem jednoho po druhém a měl jsem z toho dobrý pocit.
I časy jste měl výborné.
Byly najednou na kolo o vteřinu a půl lepší, než co jsem tady jezdil celou dobu. Je to ale důsledek naší nezkušenosti - potřebujeme jezdit a kroužit kilometry, pak je dobré umístění reálné.
Jenže potom přišlo zpomalení. Proč?
Už jsem se nikam nehnal, ještě si nejsem tak jistý, abych třeba Petruccimu ujel. Spíš jsem čekal. Jenže on začal zpomalovat, a tak jsem chtěl jít před něj. Ale trefil jsem ho trefil a šel k zemi.
Nenadávali týmoví šéfové?
Nespadl jsem svoji vinou, on prostě v zatáčce přestal jet. Zabrzdil, skoro se zastavil a já neměl kam uhnout. V první chvíli jsem byl naštvaný, protože jsem nevěděl, co se stalo. Ale pak mi řekli, že měl problémy s elektronikou. Přidal plyn a nejelo mu to. A já ho zrovna v tom místě trefil.
Cítil jste, že hlavně po startu nebyl bod daleko?
Asi to nebylo nereálné, ale k bodům je ještě dlouhá cesta. Potřeboval bych víc takových závodů, pak ten můj pocit na motorce bude jiný. Když to srovnám s Katarem, tak tam jsem měl super kvalifikaci - prostě úlet jak blázen a pak jsem se furt šoupal dozadu. Tady jsem startoval zezadu a šel dopředu. Byl jsem schopný bojovat o šestnácté sedmnácté místo, což mi dává pocit, že to může být dobré.
Takže víra v další podniky?
Vidím to dobře, pozitivně. Jsem rád, že jsem neudělal vyloženě jezdecké chyby. Poprvé jsem byl s někým schopný bojovat. Tady bych navíc evidentně poslední nebyl. Těším se na další závod a doufám, že se poučíme z chyb, které jsme udělali.
