Potvrdil, že je mu seriál mistrovství Evropy šitý na míru. Motokrosař litomyšlského Orion-RS Petrol Teamu Petr Bartoš si v něm vyjel už čtvrtou medaili. Ta poslední má stříbrnou barvu, veterána Bartoše předčil v šampionátu jen Rus Rogozin.
Rozhodovalo se ve slovinské Orehové Vsi. „Je tam dobrý, hlinitopísčitý podklad - stejný jako v Benátkách nad Jizerou, kde trénuju. Vyhovovalo mi to. Ve Slovinsku se mi dařilo, už když jsem tam jezdil v juniorech, takže to pro mě bylo plus ve srovnání s kluky, kteří ten okruh až tak neznají,“ řekl Bartoš.
Jel jste na jistotu, nebo jste se musel o konečnou druhou příčku rvát?
Bojovat jsem musel hodně. Byli jsme tři, kteří soupeřili o druhé místo (kromě Bartoše ještě Bělorus Tyleckij a Ukrajinec Burenko). Před závody jsem byl čtvrtý a v sezoně jsem je postupně dotahoval. Nejhorší to bylo v prvním kole, protože všichni chtěli získat všechno hned na začátku. Ale já jsem měl naštěstí povedený den a skvěle připravenou motorku. Víkend jsem směřoval na finálové jízdy a v nich jsem oba rozdílem třídy porazil. Věděli, že mám trochu lepší fyzickou kondici a ke konci už to vzdali a rezignovali. Před poslední jízdou jsem byl čtyři body před nimi a oni spolu nastejno. Závodili pak mezi sebou. Já měl rychlý start, cuknul jsem jim a pohlídal si to. Péťa Michalec byl parádně rozjetý, tak jsem ho před sebe ještě pouštěl, myslel jsem i na celkové pořadí. V součtu jsem byl jinak ve Slovinsku třetí za domácími jezdci, co neodjeli celý seriál. Pro mě je každá „bedna“ radost.
Bratři Matevz a Jernej Irtovi museli být před vlastním publikem pořádně vyhecovaní.
Oba znám. První je jezdec buď, anebo. Vyhrál, nebo se válel. Nepotřeboval jsem s ním závodit. A jeho bráchu jsem dokázal i předjet. Pro ně to bylo jiné, než kdyby jim šlo o umístění v seriálu.
Motokrosař Petr Bartoš
Když se ohlédnete za celým mistrovstvím, dalo se soupeřit s vítězným Rusem Rogozinem?
Dalo, bylo dost rozjížděk, kdy jsem ho porazil. Vím, že to jsou kdyby, ale pokud bych býval startoval v prvním závodě v Rusku a dojel do pátého místa, mohlo to dopadnout jinak. Jenže jsem tam nebyl z obavy o vlastní bezpečnost.
Můžete být konkrétnější?
Když jsem držel v ruce kalendář závodů a viděl, že tam je Rusko (černomořský Orlyonok), věděl jsem, že tam nepojedu. Je to tam šílené, to ani nejde popsat, co se děje po cestě. Před dvěma lety jsem vyjížděl ve středu ráno a dorazil tam až v noci z pátku na sobotu. Na hranicích jsem strávil šestnáct hodin! Pak se s autem ani nedostanete na loď, protože řeknou, že je málo vody... Je to hrozně moc kilometrů, vzdal jsem to předem i s vědomím toho, že přijdu o body do mistrovství Evropy. Trasa vedla územím, kde byly nepokoje. Všude se mnou jezdí rodina, ale už na Ukrajinu (do Kovelu) jet odmítli, i když to tam nakonec proběhlo v pohodě.
Pomohlo vám, že v seriálu nastupoval i další Čech Petr Michalec?
To ano, jsme kamarádi. Petr nejednou zvládl odstartovat přede mnou, a když viděl, že jsem rychlejší, pustil mě a neblokoval. Kdyby se hlídal, těžko bych ho předjížděl. V depu si spolu podáme ruce, táhneme za jeden provaz.
V šampionátu nebyla oslnivá účast, někteří top jezdci závodili jenom na domácích podnicích. Jaký to má důvod?
Dneska je všechno drahé. Je to tím, že si musíte opatřit drahou licenci a k tomu jsou okruhy daleko a na Východ se nikomu moc nechce. Jednorázová licence je naproti tomu výrazně levnější. V každém závodě ale byli domácí borci, takže získat body nebylo jednoduché.
Druhým místem jste si dal dárek k pondělním 35. narozeninám, jak jste je oslavil?
Jako sportovec sice fakt nepiju, ale tentokrát jsem začal „dobře“. Ve středu jsme popíjeli s jedním z mých sponzorů a ve čtvrtek mi nebylo nejlíp (úsměv). Ale byl jsem rád, docela jsem si tím vyčistil hlavu.
Těšíte se na další závod mistrovství republiky do Jinína, kde jste si to s vaším parťákem z Orionu Františkem Smolou nedávno měli příležitost osahat?
Ještě teď o víkendu mě čeká Opatov, jsem rád, že to mám „kousek“ od baráku. Jinín jsem si najel při Evropě, z toho budu těžit. Vím, do čeho jdu.
Tuzemský seriál je v polovině, jak to vidíte s umístěním?
Zatím jsem až šestý, ale chtěl bych se posunout na čtvrtou příčku. Franta má na třetí, za tím půjdeme.
Dokdy hodláte ještě válčit na motokrosových tratích?
V týmu Orionu mi řekli, že dokud budu chtít závodit, mám dveře otevřené. Jedu za něj už devátou sezonu. Ale může přijít jedno vážnější zranění a je konec, to je sport. Baví mě to, doufám, že třeba do čtyřiceti bych se mohl držet nahoře a dále se tím živit.
