Jsou kopce a pak KOPCE. Jeden z nich číhá na cyklisty po třech tisících našlapaných kilometrů v sobotní etapě Gira a už jenom jeho název zní zlověstně. Mortirolo...
Sice není nejdelší, měří sotva 13 kilometrů. A rozhodně ani nejvyšší, sedlo leží ve výšce 1718 metrů, o zhruba 600 metrů níž cílové místo Passo della Stelvio, přesto s maximálním sklonem 22 procent zaručeně nejděsivější.
"Nejtěžší kopec, co jsem kdy jel," svěřil se Lance Armstrong po tréninku v Alpách, kde se chystal na šestý ze sedmi triumfů na Tour. V nejprudší pasáži točil převod 39x27. "A stejně mě to bolelo. Dost. Je to kopec spíš pro horské kolo."
Historie cílového Stelvia je sice delší i barvitější, jenže Mortirolo, předposlední stoupání náročného odpoledne, umí opravdu popravit i ty nejlepší. Letos se pojede už pojedenácté od chvíle, kdy ho objevil Vincenzo Torriani, tehdejší ředitel růžových etap.
V červnu 1989 si spolu se svým nástupcem Carminem Castellanem zoufal nad sněhem, kvůli němuž nemohl pustit závodníky na ozkoušené Stelvio. Pak jeden italský novinář přišel s návrhem: "Je tu ještě jeden kopec. Nedávno tam položili nový asfalt. Je úplně úžasný."
Když ho Castellano spatřil, nevěříčně vydechl: "Takové štěstí!"
První rok se závodilo z druhé, přívětivější strany, jenže ve sjezdu mnoho závodníků spadlo, a tak Castellano rozhodl: Příští rok strany prohodíme. A tím verdiktem, jako by před spoustu cyklistů postavil svislou zeď.
"Nebyl jsem nijak úžasný závodník, ale špatný taky ne," vyprávěl třeba bývalý italský profesionál Florido Barale. "Dokázal jsem v pohodě přejet prakticky každý kopec. Až na tento..."
Zatímco tak cyklisté láteřili, ředitel závodu si mnul ruce. Objevil alpskou příšeru, budoucí legendu.
Jako první ji pokořil před dvaadvaceti lety Venezuelan Sierra, na vrcholu slavil také Pantani. Naposledy nahoru vyjel nejrychleji Ivan Basso.
"Je tak brutální, proto mám Mortirolo nejradši," říkal Castellano. "Na Giro jezdí nejlepší cyklisté světa, ale na Mortirolu prostě vybouchnou. A to je úžasné."
Většina cyklistů se shodne, že vyjet na Mortirolo i jen jednou bohatě stačí. "Morbidní kopec," otřásl se při vzpomínce spurtér Mark Cavendish.
Jakou hrůzu asi tak vyvolala zpráva při loňské prezentaci, když zaznělo: Na Mortirolo pojedeme zase
"Nemůžu říct, že bych si ho někdy užíval," přiznal Simoni, vítěz Gira a vyhlášený vrchař. "Vždycky jsem Mortirolo nějak přežil, ale pokaždé jsem se ho bál. Dole se jen modlíte, aby vás tělo nezklamalo."
Modlitby budou určitě znít i letos...
