A také mladík, jenž může poprvé od dob Františka Šťastného vyhrát jednu z Velkých cen. Třeba už tu nedělní v Brně. "Vím, co ode mě lidi čekají. Ale řeknu vám jedno: pro mě bude nejdůležitější dojet," tvrdí.
Opravdu? Tak skromný cíl?
Víte, já jel svět v Brně zatím čtyřikrát a dojel jsem jen jednou. Dvakrát se mi porouchala motorka, potřetí jsem zase udělal chybu já. Proto si říkám, hlavně dojet.
Ale stroj vám letos funguje, třikrát jste se dostal na stupně vítězů. To přece bude jiný závod než dřív.
Já nejsem ten, který by chtěl jezdit dvacátý třicátý. Jasně že chci vyhrát, pojedu nadoraz.
Třeba vám pomůže brněnská trať, tu znáte dokonale.
Spíš mi můžou pomoct diváci. Slyšel jsem, že se chystá něco velkého. Trať? Popíšu ji zpaměti, ale stejně tak ostatní jezdci.
Po minulém závodě v Německu jste říkal: Musím přitvrdit, přidat lokty, jinak neuspěju. Už jste se to naučil?
Kde bych to dokázal? V Praze se to v autě nenaučím!
A co na motorce? Používáte ji, i když máte volno?
Ne. Bydlím v Praze a tady je hrozně hustý provoz, řidiči nejsou příliš ohleduplní. A navíc samé kolony, proto jezdím na skútru.
Skútr? To není zrovna stroj tvrdého motorkáře.
Obyčejný kluk, který jezdí na silnici (silniční motorce), tak ho baví řadit. Já toho mám ze závodů dost. Proto mám radši auto s automatem, je to pro mě odpočinek.
Když vás poslouchám, dokázal byste jet třeba na motorkářský sraz?
To ne. To je o něčem jiném.
Představte si, že je neděle ráno a zbývá pár hodin do závodu. Co v tu chvíli prožíváte?
Snažím se být veselý. Vtipkuju s tátou, o závodě moc nepřemýšlím. Soustředím se těsně před startem.
Pak přijde závod. Kdy je vám v něm nejhůř?
Na startu, protože se propadám. A pak jsou nejhorší poslední čtyři kola. To už vám docházejí síly.
Čím to, že vám starty tak nejdou?
(hořký úsměv) Kdybych to věděl, tak to sám vyčistím. Ale ten poslední start v Německu už byl dobrej. (Pešek se z prvního místa propadl na šesté, pozn. aut.) Určitě je to otázka psychiky: starty mi prostě nikdy nešly. A taky mám o tři kila víc než ostatní jezdci, to je znát.
Hlídáte si hodně váhu?
Musím pořád něco dělat, jinak okamžitě přiberu. Ráno chodím do posilovny, odpoledne běhám, občas hraju beach nebo s klukama fotbal.
Z vás prý mohl být vynikající fotbalista, dokonce se o vás zajímala Slavia. Proč zvítězily motorky?
Už nešlo dělat tolik věcí najednou. Přišla nabídka, abych začal jezdit, a s tátou jsme to vzali.
Otec vás provází po celou kariéru, trávíte spolu téměř všechen čas. Lezete si na nervy?
Je můj pomocník, organizátor. Je pořád nablízku. Samozřejmě že když jsme spolu 24 hodin denně, tak se někdy pohádáme. Ale to je lidský.
O čem se hádáte?
No... Není to nic kolem motorek.
Napadá mě: vy chcete na diskotéku, ale on je proti. Nebo máte volnost?
Tak půl na půl. Vždycky záleží na tom, co nás čeká a jakou má náladu. Pár fint na něj mám, ale ty už stejně moc nezabírají.
Tak schválně, jaké to byly?
Radši si je schovám, třeba je ještě někdy použiju... (smích)
Motorkám se věnuje i váš o šest let mladší bratr. Jaký bude jezdec?
Na stopětadvacítkách začal o dva roky dřív než já. A teď, ve čtrnácti, zajíždí časy, které já měl v šestnácti. Jde dopředu, a když se toho bude držet, bude lepší než já!
Vraťme se ještě k víkendu. Volá vám teď hodně kamarádů, abyste jim sehnal do Brna volňásky?
Upřímně: já moc kamarádů nemám. Když jsem měl špatné sezony, tak jsem poznal, kdo je kamarád. A těm samozřejmě lístky dám.
