V nedělní sluneční výhni jej nezastavila ani světová jednička Roger Federer, porazil jej ve čtyřech setech.
"Paříž, to je pro mě nejoblíbenější město na světě. Tahle výhra je jako sen," říká dvacetiletý Nadal.
Na antuce vyhrál 60 zápasů v řadě. Na Roland Garros mezi dospělými nikdy neprohrál. Přesto po vyhraném finále prohlásil: "Vím, že jsem tady nehrál svůj nejlepší tenis."
Pak se mají soupeři na co těšit.
"Mám povahu šampiona. Věřím pozitivnímu myšlení," vysvětluje.
Ve finále tenhle přístup potřeboval, vždyť v prvním setu prohrál 1:6. Ale pak se strojovou neodbytností vracel jeden Federerův úder za druhým. Deptal ho tím.
Federer dosud nikdy ve finále grand slamu nepodlehl. Teď to však muselo přijít.
"Nadal je na antuce možná vůbec nejlepším hráčem v historii," uznává poražený Švýcar.
Panečku, to je velká chvála.
Co je tahle rodící se legenda tedy vlastně zač? Nejmladší vítěz Davis Cupu. Levák z Mallorky, který tenis hraje od čtyř let. Jeho strýcem je bývalý slavný fotbalista Barcelony Miguel Angel Nadal. "Moc se ale spolu nevídáme," říká Rafael.
"Rafa", to je pořád ještě tak trochu rozverný kluk. Mezi zápasy se na hotelu rozptyluje hrami na playstationu. "Při tenisu je to možné, ale na playstationu by mě Federer neporazil," říká se smíchem.
Na kurtu rád ukazuje v tričku bez rukávů své bicepsy. Jeho válení se v antuce po finálové výhře vypadalo legračně. A úsměvné jsou i jeho tiskovky. Angličtina mu moc nejde, v každé větě používá alespoň jednou parazitující slovíčko "ne".
Takhle to pak vypadá: "Před finále nejsem nervózní, ne?" "Na poslední rok v Paříži mám velmi dobré vzpomínky, ne." "Jsem šťastný, ne." "Nevím, nevím, ne?"
Ale posmívat se mu mohou vážně jen kvůli angličtině. Pomalu vplouvá do tenisových čítanek.
Američané jeho souboj s Federerem považují za napodobení dávné rivality mezi boxery Alim a Fraserem. Francouze napadlo srovnání s Borgem. I on byl zkraje kariéry lepší na antuce. "Jenže já na rozdíl od něj nikdy pětkrát nevyhraju Wimbledon. To je jisté," prohlašuje.
Ale věřili byste takové jistotě?
