"Během rozjížděk jsem o sobě tady v Koreji začínala pochybovat, zda vůbec mám na to, dostat se do finále," přiznala Knapková v rozhovoru pro Radiožurnál.
Měla štěstí, že podobně na tom byl i Ondřej Synek. "Takže jsem na ty pochyby nebyla sama. I když závodíme každý sám za sebe na skifu, měla jsem se o koho opřít. Vzájemně jsme se s Ondrou v té krizi podpořili."
V čem byl korejský šampionát tak záludný? Zádrhelů se objevilo víc. Knapková se nejdřív dlouho nedokázala srovnat s časovým posunem. Navíc jí nesedělo ani dusné podnebí pozdního léta v Jižní Koreji. A ještě k tomu letošní sezonu pojala po olympiádě jako odpočinkovou, takže neměla ani tolik natrénováno.
Když se všechno sečetlo, nakonec jásala i nad bronzem. "Já jsem ráda za jakoukoli medaili. Stála mě víc sil než jakékoli závody v Evropě. Dopadlo to vlastně skvěle, vždyť zlatý skifař z loňské olympiády Novozélanďan Drysdale neprošel ani mezi dvanáct nejlepších. Takže já tu svou sezonu ani nemůžu hodnotit jinak než jako úspěšnou."
A že byla chvílemi v závodě i druhá? To ji ani moc netrápilo... "Sice jsem si na chvilku pomyslela, že bych o stříbro ve finiši mohla s Novozélanďankou Twiggovou snad ještě zabojovat, ale byla jsem tuhá. Já už měla co dělat spíš sama se sebou, než abych se mohla soustředit ještě na nějaký souboj. Už se těším na dovolenou u moře. I když bych sluníčka mohla mít na první pohled dost, tohle bude něco jiného. Jen tak si lehnu na pláž a budu odpočívat."
